7 C 417/2021-19 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 81 814 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí z titulu smlouvy o zápůjčce č. 543083476. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) a žalovaný smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla tato žalovanému finanční prostředky ve výši 80 000 Kč oproti závazku žalovaného poskytnutou částku spolu s poplatkem právní předchůdkyni vrátit v 24 měsíčních splátkách, a to nejpozději do 1. 7. 2020. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátku uhradil dne 3. 4. 2019. Žalobkyně tak požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 52 588,82 Kč a dlužného poplatku ve výši 29 225,18 Kč včetně zákonného úroku z prodlení a úroku ve výši 14 % ročně z nesplacené jistiny. Dne 18. 12. 2020 byla předmětná pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni. Před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných částek, které žalovaný ani přes tuto předžalobní upomínku neuhradil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, resp. k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání se nevyjádřili, a soud tak dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) a žalovaný uzavřeli dne 26. 6. 2018 smlouvu o zápůjčce, jejíž součásti jsou smluvní podmínky, a na základě této smlouvy poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 80 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 50 909 Kč vrátit, a to v 24 měsíčních splátkách (ze Smlouvy o zápůjčce č. 543083476 ze dne 26. 6. 2018). Právní předchůdkyně svůj závazek ze smlouvy, poskytnout žalovanému částku 80 000 Kč splnila, jak vyplývá ze smlouvy. Žalovaný však svou povinnost ze smlouvy o zápůjčce hradit sjednané splátky řádně a včas nesplnil (z Tabulky umoření ze dne 12. 1. 2021). Ze smlouvy má soud za prokázané, že výpůjční úroková sazba je pevně stanovena pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 14 % ročně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že v příloze uvedené pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně byly postoupeny na žalobkyni, včetně pohledávky za žalovaným. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných částek, které žalovaný ani přes tuto předžalobní upomínku neuhradil (z předžalobní upomínky ze dne 28. 6. 2021 včetně podacího lístku). 5. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 6. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou smlouvou o zápůjčce dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) 7. Podle ustanovení § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 1751 odst. 1 o.z., lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 9. Podle ustanovení § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle ustanovení § 1879 o.z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o.z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. 13. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně co do dlužné jistiny a zákonného úroků. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky, čímž splnila svůj závazek z uzavřené smlouvy, žalovaný však svou povinnost vrátit poskytnuté finanční částky nesplnil. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu dlužné částky ve výši 81 814 Kč skládající se z dlužné jistiny ve výši 52 588,82 Kč a dlužného poplatku 29 225,18 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny za období od 19. 12. 2020 do zaplacení a kapitalizovaných zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 488,71 Kč za období od 3. 5. 2019 (od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky) do 18. 12. 2020. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tato tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku 14. Žalobkyně dále požadovala zaplacení smluvního úroku ve výši 14 % ročně z dlužné jistiny ve výši 52 588,82 Kč za období od 2. 7. 2020 do 18. 12. 2020, který žalobkyně kapitalizovala na částku 3 476,71 Kč a úroku ve výši 14 % ročně z dlužné jistiny ve výši 52 588,82 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Soud však v této části shledal žalobu zcela nedůvodnou, neboť smluvní úroky nebyly takto mezi účastníky sjednány. Žalobkyně odkazovala na stranu 1 Smlouvy o zápůjčce, z tohoto ustanovení dle názoru soudu nárok žalobkyně na smluvní úrok ve výši 14 % ročně z dlužné jistiny po skončení smlouvy nevyplývá. Ze smlouvy včetně smluvních podmínek je zřejmé, že smluvní úrok byl sjednán pevnou částkou, přičemž takto byl úrok vypočten za použití úrokové sazby 14 % ročně. Dle článku 9.1 smluvních podmínek byla smlouva uzavřena na dobu určitou do splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. V případě nezaplacení dlužné částky řádně a včas však žalobkyni právo na zaplacení„ dalšího„ smluvního úroku z dlužné jistiny půjčky ve výši 14 % ročně nevzniklo. Jiný výklad není možný, jelikož ve smlouvě samotné je úrok jednoznačně vyjádřen pevnou částkou a„ odvození“ dalšího úroku z čl. 9 smluvních podmínek neodpovídá podle soudu tomu, jak by daným ustanovením průměrný spotřebitel porozuměl. Naopak ve vlastní smlouvě o zápůjčce je výslovně uváděno, že celková dlužná částka, kterou je zákazník na základě této smlouvy povinen zaplatit (jistina + poplatek) činí pevně uvedenou částku. Úrok uvedený na straně 1 smlouvy ve výši 14 % ročně tak soud chápe jako procentuální vyjádření sjednaného úroku kapitalizovaného na částku 12 185 Kč, nikoli jako ustanovení, které by zakládalo žalovanému povinnost úrok takto platit pro případ prodloužení smlouvy. Měla-li by být smluvními podmínkami založena další obdobná povinnost nad rámec textu smlouvy samotného, pak (odhlédneme-li od otázky, v jakých případech je takový postup ve spotřebitelském právu vůbec možný) musí být tato nová povinnost vyjádřena zcela jednoznačně a srozumitelně, což v projednávané věci nepochybně není splněno. Soud proto nárok žalobkyně na zaplacení dalšího smluvního úroku ve výši 14 % ročně z dlužné jistiny zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 490,43 Kč. Tato částka představuje 81,38 % z jejich celkové výše 20 261,40 Kč, přičemž soud k této výši dospěl vypočtením rozdílu úspěchu žalobkyně a neúspěchu žalobkyně, když žalobkyni, která se domáhala celkem částky 104 338,96 Kč (součet jistiny, poplatku, kapitalizovaného úroku a kapitalizovaného zákonného úroku, zákonného úroku kapitalizovaného ke dni vydání rozsudku a smluvního úroku kapitalizovaného ke dni vydání rozsudku) bylo přiznáno celkem 94 629,40 Kč (součet jistiny, poplatku, kapitalizovaného zákonného úroku a zákonného úroku kapitalizovaného ke dni vydání rozsudku), kdy úspěch ve věci je třeba posuzovat i s přihlédnutím k příslušenství pohledávky a nikoliv pouze k jistině. Příslušenství pohledávky soud kapitalizoval ke dni vydání tohoto rozhodnutí. Celkové náklady ve výši 20 261,40 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 273 Kč a nákladů zastoupen