7 C 421/2020-28 — Okresní soud Praha-východ

1. Toto rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání za podmínek uvedených v ustanovení § 115a o.s.ř. 2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 8 336 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 11. 5. 2016 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovanou, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku ve výši 7 000 Kč. Žalovaná pak měla tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s úrokem ve výši 27 % ročně kapitalizovaným pro dobu do předpokládaného řádného splacení na částku 1 239 Kč, odměny za administrativní zpracování ve výši 1 744 Kč a náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 3 010 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 217 Kč 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 4. Z doložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně (pohledávka byla postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020) spolu uzavřely smlouvu [číslo] ze dne 11. 5. 2016, kterou právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 7 000 Kč a žalovaná měla tuto částku vrátit, spolu s poplatkem ve výši 5 993 Kč vrátit, a to v 60 týdenních splátkách nejpozději do 5. 7. 2017 (viz smlouva o půjčce [číslo] ze dne 11. 5. 2016). Právní předchůdkyně svůj závazek ze smlouvy, poskytnout žalované částku 7 000 Kč splnila, jak vyplývá ze smlouvy. Žalovaná však svou povinnost ze smlouvy o půjčce hradit sjednané splátky řádně a včas nesplnila. Z článku 12 smluvních podmínek soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou bylo sjednáno oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně v případě prodlení žalované se splátkou požadovat uhrazení celé zbývající neuhrazené části celkové dlužné částky (tj. ztráta výhody splátek). Vzhledem k tomu, že žalobkyně neuplatnila své právo zesplatnit celý dluh žalované, nastala splatnost dluhu, tj. zbývající dlužné jistiny ve výši 5 103,32 Kč a dlužního poplatku ve výši 3 232,68 Kč, splatností poslední splátky, tj. dne 5. 7. 2017. Od následujícího dne také vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na úhradu zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužných částek, které žalovaná ani přes tuto předžalobní upomínku neuhradila (viz předžalobní upomínka ze dne 23. 4. 2020 včetně podacího lístku). 5. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 6. Na základě uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně co do dlužné jistiny, poplatku a zákonného úroku z prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky, čímž splnila svůj závazek z uzavřené smlouvy, žalovaná však svou povinnost poskytnuté finanční částky vrátit nesplnila. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu dlužné částky ve výši 8 336 Kč skládající se z dlužné jistiny ve výši 5 103,32 Kč a dlužného poplatku 3 232,68 Kč. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila všechny své smluvní i zákonné povinnosti, když žalované poskytla smluvené peněžní prostředky a umožnila jí jejich vracení, žalovaná je se splněním svého peněžitého dluhu v prodlení a ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by za své prodlení nebyla odpovědná (§ 1970 o. z.), přiznal soud žalobkyni i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 17. 7. 2018 do 20. 1. 2020 ve výši 705,53 Kč a dále zákonný úrok z prodlení od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to ve výši stanovené prováděcím předpisem (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 7. Žalobkyně dále požadovala zaplacení smluvního úroku ve výši 27 % ročně z dlužné jistiny. Soud však v této části shledal žalobu nedůvodnou, neboť smluvní úrok ve výši 27 % nebyl takto mezi účastníky sjednán. Žalobkyně odkazovala na článek 4 smluvních podmínek, z tohoto ustanovení dle názoru soudu nárok žalobkyně na smluvní úrok ve výši 27 % ročně z dlužné jistiny nevyplývá. Ze smlouvy včetně článku 4 smluvních podmínek je zřejmé, že smluvní úrok byl sjednán pevnou částkou, přičemž takto byl úrok vypočten za použití uvedené roční úrokové sazby. Dle článku 20 smluvních podmínek byla smlouva uzavřena na dobu určitou do splatnosti poslední ze sjednaných splátek, a v případě prodlení žalovaného s úhradou některé ze splátek nebo neuhrazení poslední splátky řádně a včas měla být účinnost smlouvy prodloužena až do řádného zaplacení celkové dlužné částky. V daném případě tak nepochybně došlo k prodloužení doby trvání smlouvy o zápůjčce s ohledem na prodlení žalované, která jednotlivé splátky včetně poslední splátky nehradila řádně a včas. V případě prodloužení smlouvy o zápůjčce výslovně žalobkyni právo na zaplacení smluvního úroku z dlužné jistiny půjčky ve výši 27 % ročně nevzniklo. Jiný výklad není možný, jelikož ve smlouvě samotné je úrok jednoznačně vyjádřen pevnou částkou a„ odvození“ dalšího úroku z čl. 4 smluvních podmínek neodpovídá podle soudu tomu, jak by daným ustanovením průměrný spotřebitel porozuměl. Měla-li by být smluvními podmínkami založena další obdobná povinnost nad rámec textu smlouvy samotného, pak (odhlédneme-li od otázky, v jakých případech je takový postup ve spotřebitelském právu vůbec možný) musí být tato nová povinnost vyjádřena zcela jednoznačně a srozumitelně, což v projednávané věci nepochybně není splněno. Soud proto nárok žalobkyně na zaplacení dalšího smluvního úroku ve výši 27 % ročně z dlužné jistiny zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 382,97 Kč. Tato částka představuje 25,72 % z jejich celkové výše 1 489 Kč, přičemž soud k této výši dospěl vypočtením rozdílu úspěchu žalobkyně (62,86 %) a neúspěchu žalobkyně (37,14 %), když žalobkyni, která se domáhala celkem částky 15 561,4 Kč (součet jistiny, poplatku, kapitalizovaného úroku a kapitalizovaného zákonného úroku, zákonného úroku kapitalizovaného ke dni vydání rozsudku a smluvního úroku kapitalizovaného ke dni vydání rozsudku), bylo přiznáno celkem 9 782,16 Kč (součet jistiny, poplatku, kapitalizovaného zákonného úroku a zákonného úroku kapitalizovaného ke dni vydání rozsudku), kdy úspěch ve věci je třeba posuzovat i s přihlédnutím k příslušenství pohledávky a nikoliv pouze k jistině. Příslušenství pohledávky soud kapitalizoval ke dni vydání tohoto rozhodnutí. Celkové náklady ve výši 1 489 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 336 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 189 Kč. 9. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).