7 C 452/2020-19 — Okresní soud Praha-východ

Předmětem řízení byl návrh manžela ze dne 26. 11. 2020 na rozvod manželství účastníků uzavřené dne 22. 12. 1990 před Městským úřadem v Čelákovicích. Během manželství se narodili zletilí synové [celé jméno syna] a [jméno syna] [příjmení syna]. V současné době je manželství pouze formálním svazkem, manželé se navzájem odcizili a nevedou společnou domácnost. Manželka se k návrhu manžela na rozvod manželství připojila podáním ze dne 1. 2. 2021. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 755 odst. 2 o. z. přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. V posuzovaném případě z listinných důkazů a shodných tvrzení účastníků vyplývá, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, neboť účastníci spolu jako manželé nežijí ve smyslu ustanovení § 758 o. z., jelikož netvoří rodinné společenství, ani jeden z manželů nechce manželské soužití obnovit a v manželství setrvat. Soudem nebylo zjištěno a nebylo to ani tvrzeno, že by rozvod manželství byl v rozporu se zájmem některého z manželů dle § 755 odst. 2, písm. b) o. z. Ve věci byly splněny předpoklady ustanovení § 755 odst. 1 a 2 o. z., soud proto manželství rozvedl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žádný z účastníků náhradu nákladů řízení nepožadoval a nebyly ani shledány takové okolnosti případu, které by přiznání náhrady nákladů řízení odůvodňovaly.