8 C 133/2021-24 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se žalobou ze dne 12. 3. 2021 domáhal určení, že vlastníkem osobního vozidla specifikovaného ve výroku tohoto rozsudku (dále jen„ vozidlo“) je žalovaný. Žalobce uvedl, že byl původním vlastníkem vozidla, které převedl na základě kupní smlouvy ze dne 6. 6. 2015 na žalovaného a současně žalovanému udělil plnou moc k provedení změny registrace vozidla v registru silničních vozidel. Žalobce však v roce 2020 obdržel od [právnická osoba] výzvu k odstranění vozidla, z které vyplývá, že jako provozovatel a vlastník vozidla je v registru vozidel nadále zapsán žalobce. Následně žalobce obdržel i výzvu k úhradě nákladů spojených s odstraněním vozidla. Z toho důvodu se žalobce obrátil na příslušný odbor správně dopravních agend s žádostí o změny zápisu vlastníka vozidla. Žalobce však v důsledku převodu vozidla na žalovaného již nedisponoval potřebnými podklady (zejména technickým průkazem, osvědčením o registraci vozidla, protokolem o evidenční kontrole ne starším než 30 dnů a zelenou kartou a správní řízení o převodu vozidla tak bylo zastaveno. Žalobce vyzýval žalovaného k poskytnutí součinnosti stejně tak i správní orgán vedoucí řízení o změně vlastníka vozidla. Žalovaný však zůstal nečinný. Naléhavý právní zájem na podání žaloby na určení spatřuje žalobce v tom, že určení vlastnictví vozidla soudem je jedinou možností, jak zabránit tomu, aby žalobce nesl odpovědnost za porušování právních předpisů ze strany osob, co vozidlo fakticky vlastní a užívají. S ohledem na nečinnost žalovaného se jedná o jedinou možnost jak napravit uvedený stav. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, resp. k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, se nevyjádřili, a soud tak dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobce jako vlastník vozidla převedl vozidlo na základě kupní smlouvy ze dne 6. 6. 2015 na žalovaného (prokázáno kupní smlouvou ze dne 6. 6. 2015). Žalovaný byl koncem roku 2020 vyzván společností [právnická osoba] k odstranění vozidla z pozemní komunikace, žalobce byl ve výzvě označen jako vlastník vozidla (prokázáno výzvou k odstranění vozidla z pozemní komunikace ze dne 24. 11. 2020). Následně byl žalobce ze strany [právnická osoba] vyzván k úhradě nákladů spojených s odstraněním vozidla (prokázáno výzvou k zaplacení nákladů ze dne 16. 12. 2020, blokem na pokutu na místě nezaplacenou). Žalovaný podal u příslušného správního orgánu žádost o zápis změny vlastnictví vozidla, řízení však bylo zastaveno z důvodu nedodání potřebných dokladů. V průběhu řízení správní orgán vyzval k předložení dokladů také žalovaného, ten však zůstal nekontaktní (prokázáno usnesením o zastavení řízení ze dne 9. 10. 2020). Žalobce vyzval žalovaného k odstranění uvedeného stavu předžalobní upomínkou (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 22. 2. 2021 včetně podacího lístku ze dne 24. 2. 2021). Žalovaný však na výzvu nereagoval a součinnost s převodem vozidla neposkytl. 5. Podle § 1099 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno, nebo stanoveno zákonem. 6. Podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích platí, že zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí obecní úřad obce s rozšířenou působností, případně převodu vlastnického práva na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka silničního vozidla a nového provozovatele silničního vozidla, není-li totožný s dosavadním, nebo novým vlastníkem. 7. Podle § 80 o. s. ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 8. Soud v souladu s § 80 o. s. ř. shledal naléhavý právní zájem pro podání žaloby na určení, neboť žalovaný neposkytl nutnou součinnost a v evidenci registrů vozidel nebyla zaznamenána změna převodu vlastnického práva, ke které došlo dne 6. 6. 2015 Soudní rozhodnutí je za daných okolností jediným způsobilým podkladem k tomu, aby mohlo dojít příslušným správním orgánem registrace vozidel ke změně zápisu vlastníka vozidla. Uvedená otázka již byla řešena např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 10/2006 nebo v rozsudku Krajské soudu v Brně ze dne 21. 5. 2020, č. j. 58 Co 246/2019-89. V uvedených rozhodnutích dospěly soudy ke zcela stejnému závěru jako soud zdejší v nyní projednávané věci. 9. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, neboť bylo zjištěno, že žalobce se nemůže domoci svého práva jinak, než žalobou na určení, a žalovaný je na základě kupní smlouvy ze dne 6. 6. 2015 vlastníkem předmětného vozidla. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 400 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 000 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Soud při určení výše tarifní hodnoty (1 000 Kč) vyšel z obsahu soudního spisu, v němž je založena kupní smlouva na vozidlo s kupní cenou ve výši právě 1 000 Kč. Vzhledem k tomu, že hodnotu určovací žalobou dotčené věci lze zjistit z obsahu spisu, je dle soudu na místě vycházet právě z takto zjištěné hodnoty a nepostupovat dle § 9 odst. 3 a. t. Takovýto postup je dle názoru zdejšího soudu zcela v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, který tento postup aprobuje především ve vztahu k určení vlastnictví k nemovité věci (viz např. usnesení ze dne 7. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1289/2016). Tyto závěry jsou však v judikatuře aplikovány i ve vztahu k určení vlastnictví k movité věci, včetně automobilů (viz např. již zmiňovaný rozsudek Krajské soudu v Brně ze dne 21. 5. 2020, č. j. 58 Co 246/2019-89).