8 C 14/2021-30 — Okresní soud Praha-východ

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o.s.ř. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o.s.ř. 2. Předmětem řízení bylo zaplacení peněžité částky a příslušenství, specifikovaných výše ve výroku I., to vše z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovanou a [právnická osoba] [anonymizována tři slova], jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč se splatností 13. 5. 2018. 3. Z předložených listin, byl zjištěn následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO]) a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč oproti závazku žalované poskytnutou finanční částku vrátit spolu s úrokem ve výši 1 400 Kč, poplatkem ve výši 2 000 Kč a hotovostním inkasem ve výši 4 000 Kč v týdenních splátkách nejpozději do 13. 5. 2018. Žalovaná porušila svou povinnost ze smlouvy hradit sjednané splátky řádně a včas a zůstala žalobkyni dlužna částku 6 300 Kč skládající se z dlužné jistiny ve výši 4 851,89 Kč a dlužných poplatků ve výši 1 448,11 Kč. Dle článku 5 smluvních podmínek bylo u obou smluv mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou sjednáno oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně v případě prodlení žalované se splátkou požadovat uhrazení celé zbývající neuhrazené části celkové dlužné částky (tj. ztráta výhody splátek). Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani v jednom případě neuplatnila své právo zesplatnit celý dluh žalované, nastala splatnost dluhu splatností poslední splátky, tj. dne 13. 5. 2018. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila uvedenou pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 na žalobkyni. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě žalované částky předžalobní upomínku. 4. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 5. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným smlouvou o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). 6. Podle ustanovení § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle ustanovení § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 8. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle ustanovení § 1879 o.z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o.z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. 11. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně co do dlužné jistiny včetně dlužných poplatků. Žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky, čímž splnila svůj závazek z uzavřené smlouvy, žalovaná však svou povinnost poskytnutou finanční částku spolu se smluvními poplatky (úroky) vrátit nesplnila. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu dlužné jistiny ve výši 4 851,89 Kč a dlužných poplatků ve výši 1 448,11 Kč, tj. částky 6 300 Kč. 12. Jelikož je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též úrok z prodlení v rozsahu uplatněném žalobou (podle § 1970 o.z., a to ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 13. Jiná situace ovšem nastává při posouzení důvodnosti požadovaného úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 4 851,89 Kč od 14. 5. 2018 do zaplacení, který žalobkyně v období od 14. 5. 2018 do 30. 11. 2019 kapitalizovala částkou 1 806,22 Kč. 14. Soud však v této části shledal žalobu zcela nedůvodnou, neboť smluvní úrok ve výši 23,72 % nebyl takto mezi účastníky sjednán. Dle článku 1.4 a 1.7 smlouvy byl smluvní úrok sjednán pevnou částkou ve výši 1 400 Kč, přičemž takto byl úrok vypočten za použití úrokové sazby 23,72 % ročně. Jiný výklad není možný, jelikož ve smlouvě samotné je úrok jednoznačně vyjádřen pevnou částkou a„ odvození“ dalšího úroku ze smlouvy neodpovídá podle soudu tomu, jak by daným ustanovením průměrný spotřebitel porozuměl. Měla-li by být smluvními podmínkami založena další obdobná povinnost nad rámec textu smlouvy samotného, pak (odhlédneme-li od otázky, v jakých případech je takový postup ve spotřebitelském právu vůbec možný) musí být tato nová povinnost vyjádřena zcela jednoznačně a srozumitelně, což v projednávané věci nepochybně není splněno. Soud proto nárok žalobkyně na zaplacení dalšího smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci v zásadě shodný úspěch ve věci jako neúspěch (s přihlédnutím k požadovanému a přiznanému zákonnému úroku z prodlení a úroku ve výši 23,72 % ročně za použití ustanovení § 6 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. per analogiam).