8 C 258/2021-57 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným zdejšímu soudu domáhala zaplacení celkové částky 344 940,14 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí z titulu smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 7. 2. 2019. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela její právní předchůdkyně ([právnická osoba], [IČO]) s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 350 000 Kč, žalovaná se naproti tomu zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 11,40 % p. a. ve 120 měsíčních splátkách ve výši 5 337,84 Kč. Žalovaná nesplácela sjednané splátky řádně a včas a dostala se do prodlení. Z toho důvodu prohlásila právní předchůdkyně žalobkyně celý úvěr za splatný dne 22. 11. 2019, v souladu s produktovými podmínkami. Žalovaná tak zůstala právní předchůdkyni žalobkyně dlužna na jistině částku 344 940,14 Kč, smluvní úrok kapitalizovaný ke dni zestplanění částkou 13 329,47 Kč, zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 28. 1. 2021 částkou 32 654,47 Kč, a dále zákonný úrok z prodlení a smluvní úrok za období od 29. 1. 2021 do zaplacení. Předmětná pohledávka byla smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 postoupena na žalobkyni, která žalovanou vyzvala k plnění předžalobní upomínkou. Žalovaná přesto na dluh neuhradila ničeho. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 350 000 Kč a pojištění schopnosti úvěr splácet a žalovaná se zavázala poskytnutou částku žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 11,4 % ročně, sjednanými poplatky a dále se zavázala hradit pojistné (viz smlouva o úvěru ze dne 7. 2. 2019). Žalovaná se tak ve smlouvě zavázala úvěr a pojistné hradit ve 120 měsíčních pravidelných splátkách ve výši 5 337,84 Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje 20. 3. 2019 (viz smlouva o úvěru). Částka ve výši 350 000 Kč byla žalované poskytnuta po uzavření smlouvy dne 7. 2. 2019 (viz výpis z účtu). Z Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas a ocitla se v prodlení (viz výpis z úvěrového účtu), v důsledku čehož prohlásila právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smlouvou celý úvěr za splatný ke dni 22. 11. 2019 (viz čl. III. 6. smlouvy o úvěru, oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 24. 11. 2019). Žalovaná tak zůstala žalobkyni ke dni 25. 1. 2021 dlužna na jistině úvěru částku 344 940,14 Kč, dále smluvní úrok kapitalizovaný ke dni 25. 1. 2021 zesplatnění částkou 13 329,47 Kč, zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný k uvedenému dni částkou 31 277,17 Kč (viz výpis z úvěrového účtu). Předmětná pohledávka za žalovanou byla smlouvou ze dne 21. 1. 2021 postoupena na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021, včetně přílohy č. 1, řádek č. 567). Žalobkyně vyzvala předžalobní výzvou žalovanou k plnění, ta však neuhradila ničeho (viz předžalobními výzvami ze dne 23. 2. 2021, včetně podacích archů ze dne 24. 2. 2021). 5. Ostatní důkazy předložené žalobkyní neobsahují skutečnosti nové či pro tuto věc relevantní. 6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 7. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným smlouvou o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 8. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky a pojistnou ochranu, čímž splnila svůj závazek ze smlouvy o úvěru, žalovaná však svou povinnost poskytnutou finanční částku spolu s úrokem vrátit nesplnila. Právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním prohlásila celý dluh žalované z úvěrové smlouvy za splatný a následně postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni. Žalobkyně tak má nárok na úhradu žalobou nárokovaných částek, a to jistiny ve výši 344 940,14 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění (22. 11. 2019) částkou 13 329,47 Kč, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni 28. 1. 2021 částkou 32 654,47 Kč, a dále zákonného úrok z prodlení a smluvního úrok z dlužné jistiny (344 940,14 Kč) za období od 29. 1. 2021 do zaplacení. Zákonný úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 47 679,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 17 248 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 344 940,14 Kč sestávající z částky 9 700 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé) a z částky 4 850 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25 150 Kč ve výši 5 281,50 Kč. Soud v dané věci předžalobní výzvu žalobkyně posoudil toliko jako jednoduchou výzvu k plnění ve smyslu § 11 odst. 2 a. t., neboť uvedená výzva neobsahuje ani základní skutkový a právní rozbor věci. Předžalobní výzva se omezuje toliko na specifikaci požadovaného plnění a titulu, z něhož vzniklo, když uvádí pouze:„ Tímto Vás vyzýváme k úhradě dluhu vzniklého ze Smlouvy č: 228065169 uzavřené mezi Vámi a původním věřitelem, společností [právnická osoba] V opačném případě budeme nuceni zahájit přípravu pro soudní řízení“. Zbytek předžalobní výzvy obsahuje pouze upozornění a následky podání žaloby, nejedná se však o právní ani skutkový rozbor samotné podstaty sporu. K tomu zdejší soud odkazuje také na názor uveřejněný v odborné literatuře - TICHÝ, Jan. Jiný pohled na předžalobní výzvu a náklady s ní spojené. Právní rozhledy, 2014, roč. 22, č. 8, s. 286.