8 C 347/2021-29 — Okresní soud Praha-východ

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu pojistné smlouvy ze dne 16. 9. 2019, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla žalovaného, jejíž součástí je sazebník poplatků. Žalovaný se v této pojistné smlouvě zavázal hradit roční pojistné ve výši 6 120 Kč, splatné čtvrtletně. Žalovaný neuhradil pojistné za období od 16. 9. 2019 do 5. 1. 2020. Žalobkyně následně žalovaného vyzvala k úhradě dlužného pojistného, za což vzniklo žalobkyni právo na zaplacení poplatku ve výši 200 Kč. Dlužné pojistné za období od 16. 9. 2019 do 5. 1. 2020 pak odpovídá částce 1 853 Kč, přičemž žalovaný na dlužné částky neuhradil ničeho, a tak došlo k ukončení účinků pojistné smlouvy ke dni 5. 1. 2020, v návaznosti na marné uplynutí lhůty stanovené žalobkyní v upomínce ze dne 14. 11. 2019. Žalovaný po zániku pojistné smlouvy nadále neuhradil ničeho, a to i přes předžalobní upomínku ze dne 10. 5. 2021 5. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 6. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným pojistnou smlouvou dle ustanovení § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákona č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. 7. Podle ustanovení § 2758 odst. 1 o. z., pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. 8. Podle ustanovení § 2804 o. z., upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. 9. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný neplnil svou povinnost dle pojistné smlouvy a v důsledku porušení povinnosti mu vznikl vůči žalobkyni dluh ve výši 1 853 Kč za dlužné pojistné a dluh 200 Kč za náklady spojené s upomínáním. 12. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též úrok z prodlení z dlužné částky v rozsahu uplatněném žalobou (podle § 1970 o. z., a to ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 13. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 853 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 15. K výpočtu nákladů řízení podle § 14b a. t. soud přistoupil, neboť tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech (viz např. řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 8 C 346/2021). Ve všech těchto řízeních se žaloby liší toliko identifikačními údaji žalovaného, daty a číselnými údaji, a proto je na místě posoudit návrh podaný v nadepsané věci jako ustálený vzor a při určení výše odměny advokáta postupovat podle § 14b a. t.