8 C 358/2020-56 — Okresní soud Praha-východ

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl odtahem vozidla žalované s [registrační značka] dne 1. 6. 2020. 3. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala. Uvedla, že vozidlo stálo na parkovacím místě vyhrazeném pro vozidla s platným parkovacím oprávněním toliko 6 minut a nebránilo provozu. V této souvislosti poukázala na dle jejího názoru zcela nesprávně uvedené časové údaje v protokolu o odtahu vozidla. Konečně uvedla, že rozhodnutí městského strážníka o odtahu vozidla bylo nesprávné, neboť okolo odtaženého vozidla bylo několik volných parkovacích míst a odtažené vozidlo stálo u chodníku a netvořilo překážku provozu. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou [územní celek] s účinností od 1. 1. 2000 na dobu neurčitou, přičemž její hlavní činností je zabezpečení materiálně technického zázemí pro činnost [územní celek], a to mj. provádění odtahů vozidel na příkaz Městské policie [územní celek] a policistů Policie ČR. Protokolem o odtahu vozidla [číslo] bylo prokázáno, že dne 1. 6. 2020 žalobkyně na pokyn městského strážníka odtáhla automobil tovární značky BMW, [registrační značka] a umístila jej na parkovišti provozovaném žalobkyní, kde si jej téhož dne vyzvedl jednatel žalované. K odtahu došlo na základě rozhodnutí strážníka městské policie, neboť vozidlo bylo zaparkováno na vyhrazeném místě bez platného parkovacího oprávnění. V protokolu o odtahu vozidla je uvedeno, že vozidlo bylo odtaženo v 14:34 hod a bylo převzato jednatelem žalované v 14:50 hod. Ve vyrozumění o podezření ze spáchání přestupku, které předcházelo rozhodnutí strážníka o odtahu vozidla, je uvedeno, že vozidlo stálo bez platného parkovacího oprávnění v zóně pro vozidla s platným oprávněním od 14:27. Časový údaj, do kdy vozidlo na uvedeném místě stálo, není zřetelně čitelný, nejspíše se však jedná o 15:14 hod. Ze zpráv Městské policie [územní celek] ze dne 20. 7. 2020, 22. 7. 2020 a 15. 1. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná podala stížnost proti provedenému odtahu a ta byla shledána jako nedůvodná, neboť vozidlo stálo ve vyhrazené zóně bez platného parkovacího oprávnění nejméně od 14:27 hod do 14:34 hod. Ceny za odtah a služby parkoviště stanoví nařízení [anonymizováno] [obec] č. 2/2013 Sb., o maximálních cenách za nucené odtahy osobních automobilů, podle nějž cena odtahu vozidla činí 1.900 Kč, první den jeho střežení činí 250 Kč za den. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky nejdříve dopisem ze dne 3. 6. 2020 a následně předžalobní upomínkou ze dne 27. 8. 2020, přesto dluh neuhradila. 5. Podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) nařízení Rady [územní celek] o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti (dále jen„ nařízení“), maximální cena za jeden nucený odtah vozila úplný 1 900 Kč. 6. Podle ustanovení § 2 odst. 3 písm. a) nařízení maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel první až třetí i jen započatý den 250 Kč/den. 7. Podle ustanovení § 27 odst. 1 písm. o) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o silničním provozu“), Řidič nesmí zastavit a stát na vyhrazeném parkovišti, nejde-li o vozidlo, pro které je parkoviště vyhrazeno; to neplatí, jde-li o zastavení a stání, které nepřekročí dobu tří minut a které neohrozí ani neomezí ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, popřípadě neomezí řidiče vozidel, pro něž je parkoviště vyhrazeno. Podle odst. 5 téhož ustanovení, o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele. 8. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Z provedených důkazů (zejména z protokolu o odtahu, z vyrozumění o podezření ze spáchání přestupku a ze zpráv Městské policie o výsledku prošetření stížnosti žalované) má soud za prokázané, že vozidlo žalované bylo bez platného parkovacího oprávnění zaparkované ve vyhrazené zóně minimálně od 14:27 hod do 14:34 hod, tedy po dobu 7 minut. Tím došlo k porušení § 27 odst. 1 písm. o) zákona o silničním provozu, který dovoluje stání bez oprávnění toliko po dobu 3 minut a strážník Městské policie byl oprávněn rozhodnout o odtahu vozidla, na podkladě čehož žalobkyně odtah provedla. Argumentace žalované o tom, že vozidlo stálo na vyhrazeném místě pouze po krátkou dobu tak není důvodná. I v případě, že by městský strážník uvedl ve vyrozumění o podezření ze spáchání přestupku jiný (delší) časový úsek, to na věci nic nemění, neboť stání po dobu delší 3 minut bylo v tomto řízení spolehlivě prokázáno a případné pochybení strážníka nemůže být předmětem přezkumu v občanském soudním řízení. Žalovaná argumentovala ještě tím, že odtah vozidla má být toliko možností ultima ratio, přičemž v dané věci by postačovalo např. nasazení technického prostředku (botičky). K tomu soud dodává, že rozhodnutí strážníka o odtahu vozidla bylo vydáno na základě jeho správního uvážení, přičemž ve věci byla prokázána existence důvodů pro odtah vozidla dle § 27 odst. 1 písm. o) zákona o silničním provozu. V tomto se soud zcela ztotožňuje s argumentací žalobkyně, která uvedla, že civilní soud není oprávněn k přezkumu správního uvážení strážníka Městské policie a i tento argument žalované tak byl shledán nedůvodným. 11. Soud tak na základě předložených důkazů dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně provedla odtah vozidla v souladu se zákonem a na základě rozhodnutí strážníka Městské policie. Žalovaná dlužnou částku za odtah neuhradila a žalobkyně je tak oprávněna po ní nárokovat zaplacení částky dlužné částky ve výši 2 150 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z této částky od 5. 7. 2020 (výzva k úhradě dlužné částky byla žalované odeslána dne 4. 6. 2020 a den splatnosti byl stanovena na 3. 7. 2020, žalovaná tak skutečně byla k žalobou nárokovanému dni 5. 7. 2020 v prodlení). 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 500 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 (předžalobní výzva, návrh ve věci samé) a dále 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření k odporu žalovaného ze dne 20. 1. 2021), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.