8 C 441/2021-25 — Okresní soud Praha-východ

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu regresního nároku, žalobkyně vůči žalovanému. Žalobkyně je pojistníkem motorového vozidla, za jehož volantem žalovaný způsobil dopravní nehodu, přičemž řídil bez řidičského oprávnění a nehodu neodhlásil a z místa nehody ujel. Žalobkyně z titulu pojištění odpovědnosti hradila škodu vzniklou třetím osobám a z titulu regresního nároku nyní požaduje její úhradu po žalovaném. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně jako pojistitel poskytovala na základě smlouvy [číslo] pojistnou ochranu (pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) vozidlu [značka automobilu], [registrační značka], [VIN kód] (dále jen„ vozidlo“). Žalovaný dne 7. 5. 2020 za volantem vozidla způsobil dopravní nehodu, kterou neohlásil policii, z místa nehody ujel, a řídil bez řidičského oprávnění, čímž se dopustil přestupku dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1, písm. i) bod 2, písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen„ zákon o silničním provozu“) a § 3 odst. 3 písm. a), § 4 písm. a), b), § 24 odst. 3, § 47 odst. 3 písm. b) zákona o silničním provozu, o čemž bylo pravomocně rozhodnuto přestupkovým oddělením odboru správních agend a dopravy [stát. instituce]. Uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dne 7. 4. 2021. Při dopravní nehodě byla způsobena škoda způsobena hmotná škoda na kovovém sloupku a drátěném oplocení chaty e. [číslo] ve vlastnictví [jméno] [příjmení]. Žalobkyně jako pojistník vozidla vyplatila poškozené z titulu pojištění z odpovědnosti provozu vozidla částku 3 550 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný dopravní nehodu neohlásil a z místa nehody utekl a řídil vozidlo bez řidičského oprávnění, požaduje žalobkyně nyní úhradu škody po žalovaném. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k plnění předžalobní upomínkou ze dne 28. 4. 2021. 5. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve znění ke dni dopravní nehody, tj. ke dni 15. 11. 2016 (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“), kdy podle § 6 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Podle dle § 10 odst. 1 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích sepsat společný záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění Podle písm. c) má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody a podle písm. e) jestliže prokáže, že bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle § 8 odst. 1 až 3 a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3. Podle ust. § 10 odst. 1 písm. g) zákona o pojištění odpovědnosti pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný řídil vozidlo a nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění, s výjimkou řízení vozidla osobou, která se učí vozidlo řídit nebo skládá zkoušku z řízení vozidla, a to vždy pouze pod dohledem oprávněného učitele nebo řidiče cvičitele individuálního výcviku. Podle § 2 odst. písm. f) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, je pojištěným ten, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje. 6. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný způsobil dopravní nehodu, kterou neohlásil a z místa nehody utekl, přičemž způsobil škodu ve výši 3 550 Kč, kterou uhradila žalobkyně z titulu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Dále bylo prokázáno, že žalovaný v okamžiku způsobení dopravní nehody řídil vozidlo bez řidičského oprávnění. Byly tak naplněni požadavky zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla pro to, aby se žalobkyně mohla domáhat náhrady za její pojistné plnění po žalovaném. Žalobkyně je přitom oprávněná požadovat úhradu regresního nároku po žalovaném, který vozidlo řídil, ač nebyl jeho provozovatelem, vlastníkem, ani osobou uvedenou jako pojistník na pojistné smlouvě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2871/2007). Nárok žalobkyně na úhradu částky 3 550 Kč tak soud shledal jako zcela důvodný. 7. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též úrok z prodlení z dlužné částky v rozsahu uplatněném žalobou (podle § 1970 o. z., a to ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 550 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. K výpočtu nákladů řízení podle § 14b a. t. soud přistoupil, neboť tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech (viz např. řízení vedené zdejším soudem pod sp. zn. 34 C 265/2019). Ve všech těchto řízeních se žaloby liší toliko identifikačními údaji žalovaného, daty a číselnými údaji, a proto je na místě posoudit návrh podaný v nadepsané věci jako ustálený vzor a při určení výše odměny advokáta postupovat podle § 14b a. t..