8 C 467/2021-22 — Okresní soud Praha-východ

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném ke dni podání žaloby (dále jen„ o. s. ř.“). Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř. 2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku představující dlužné pojistné z pojistné smlouvy č. 3951322604, jejímž předmětem bylo„ pojištění rodinného domu a domácnosti“, uzavřené mezi účastníky řízení dne 25. 9. 2018, a to za období od 26. 9. 2019 do 3. 1. 2020. 3. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 25. 9. 2018 pojistnou smlouvu č. 3951322604, jejímž předmětem bylo„ pojištění rodinného domu a domácnosti“ žalované. Pojištění mělo být hrazeno ročně, přičemž první pojistné bylo sjednáno ve výši 5 343 Kč, další pojistné pak vždy ve výši 5 593 Kč Počátek pojištění byl smlouvou sjednán na 26. 9. 2018. Žalovaná byla k úhradě dlužného pojistného opakovaně vyzývána a byla upozorněna na možnost zániku pojištění v případě neuhrazení stanovené částky nejpozději do 2. 1. 2020. Žalovaná byla informována o ukončení pojistné smlouvy uplynutím dne 2. 1. 2020 dopisem žalobkyně ze dne 16. 1. 2020. Žalovaná žalobkyni neuhradil pojistné za období od 26. 9. 2019 do 3. 1. 2020. Žalovaná částka ve výši 2 113 Kč se skládá z dlužného pojistného ve výši 1 513 Kč, poplatku za odeslání upomínky k úhradě ve výši 300 Kč a poplatku za předčasné ukončení pojistné smlouvy ve výši 300 Kč, kdy oba poplatky byly účastníky sjednány v sazebníku, který je nedílnou součástí pojistné smlouvy. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku dne 22. 10. 2020. 4. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 5. Dle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. 6. Podle § 2782 odst. 1 o. z. má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. 7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva v souladu s výše citovaným ustanovením. Žalovaná neplnila svoji povinnost včas a řádně hradit žalobkyni pojistné, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázala, když žalobkyni nezaplatila pojistné za období od 26. 9. 2019 do 3. 1. 2020, a náklady na vymáhání pohledávky. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se s placením dluhu v prodlení, a soud tak žalobkyni přiznal i úroky z prodlení, které žalobkyně kapitalizovala ke dni následujícímu po splatnosti dlužného pojistného do dne podání žaloby, a sice dle § 1970 o. z., přičemž úrok požadovaný žalobkyní nepřesahuje výši úroku z prodlení stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném a účinném znění. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 113 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud přiznal náhradu nákladů řízení dle § 14b a. t., protože se jedná o soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobné věci (viz např. řízení vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 8 C 6/2021, 36 C 459/2020, 34 C 298/2020) a předmětem řízení nebylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota by přesahovala 50 000 Kč. 11. Soud pro úplnost dodává, že si je vědom toho, že žalobkyně je subjektem s větším množstvím pojistných produktů, při kterých dochází k většímu množství variant a postupů, jak žalobkyně uvádí v žalobě. Avšak soudu je i z jeho úřední činnosti známo, že obsahově se fakticky návrhy na vydání elektronického platebního rozkazu nijak výrazně neliší, přičemž v zásadě ve větší míře se jedná o žaloby se shodným skutkovým základem, kdy pojištěný nehradí smlouvou sjednané pojistné ve stanovené výši a následně nereaguje na upomínky dlužného pojistného ze strany pojistitele. Z tohoto lze dovodit, že dochází u žalobkyně pouze k drobným úpravám žaloby ve vztahu k okolnostem, resp. důvodům neplacení či zániku pojistné smlouvy. Podle názoru soudu pak takový stav odpovídá právě § 14b a. t.. Soud také podotýká, že v případě zmíněných pojistných smluv se jedná o smlouvy nebo podmínky jiného právního důvodu k plnění, při nichž je spotřebitel fakticky vyloučen z možnosti sjednat si je s jiným obsahem, a tento typ smluv byl Ústavním soudem v jeho demonstrativním výčtu uveden jako specifikum řízení s možnou aplikací § 14b a. t. (srovnej s I. ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012). Ostatně k tomuto tématu se Ústavní soud vyjádřil ve svých četných rozhodnutích (např. IV. ÚS 1585/15 ze dne 4. 8. 2015, III. ÚS 1267/15 ze dne 25. 5. 2015), kdy aplikaci § 14b a. t. primárně ponechal právě obecným soudům, přičemž zdůraznil, že při řádném odůvodnění postupu obecným soudem se nemůže jednat o zásah do základních práv účastníka řízení, přičemž neshledal aplikaci tohoto ustanovení za protiústavní.