8 C 62/2021-26 — Okresní soud Praha-východ

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Předmětem řízení bylo zaplacení peněžité částky a příslušenství, specifikovaných výše ve výroku I., to vše z titulu nezaplaceného jízdného ze dne 9. 8. 2020 a přirážek k jízdnému. 4. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne 9. 8. 2020 [anonymizováno] – linkou [anonymizováno]. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Výše jízdného 24 Kč a přirážky k jízdnému 1 500 Kč jsou soudu známy z jeho úřední činnosti. 5. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zák. č. 266/1994 Sb. průvodčí drážního vozidla, osoba, která řídí drážní vozidlo, nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození a adresa pro doručování. 6. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb. je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. 7. Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 000 Kč. 8. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. 9. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Protože se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby, a protože nezaplatil jízdné a přirážku k jízdnému, je nárok žalobkyně důvodný včetně požadavku na zákonný úrok z prodlení, požadovaného v souladu s prováděcím nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni nevznikly účelně vynaložené náklady řízení, neboť žalobkyně během krátkého časového odstupu podala vůči žalovanému 2 návrhy na vydání elektronického platebního rozkazu, na základě kterých se po žalovaném domáhala zaplacení celkové částky 3 048 Kč (1 524 Kč + 1 524 Kč), přičemž žalobkyni nebránilo ničeho v podání jedné žaloby k domáhání se obou částek současně, když předmětem řízení byly obdobné nároky žalobkyně vůči žalovanému. Soud je proto přesvědčen, že náklady uplatňované tomto řízení nejsou náklady účelně vynaloženými ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Předmětem prvního řízení vedeného pod sp. zn. EPR [číslo] (po zrušení elektronického platebního rozkazu pod sp. zn. 22 C 45/2021), zahájeného dne 10. 11. 2020 bylo zaplacení částky ve výši 1 524 Kč, vyplývající z titulu neuhrazeného jízdného za veřejnou hromadnou dopravu. V tomto řízení byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Předmětem řízení vedeného pod sp. zn. EPR [číslo] (po zrušení elektronického platebního rozkazu pod sp. zn. 8 C 75/2021), zahájeného dne 17. 11. 2020 bylo rovněž zaplacení částky ve výši 1 524 Kč, vyplývající z titulu neuhrazeného jízdného za hromadnou dopravu. Žalobkyní požadovaná náhrada nákladů v tomto řízení odpovídá opět částce ve výši 1 489 Kč. Pokud by žalobkyně uplatnila oba nároky společně v jednom návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, dosáhly by celkové náklady řízení výše 1 489 Kč, přičemž tato částka již byla žalované přiznána v řízení vedeném pod sp. zn. 22 C 45/2021. Z toho důvodu nejsou náklady, jejichž úhradu žalobkyně požaduje v tomto řízení, účelně vynaloženými náklady. S ohledem na výše uvedené soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků