9 C 117/2021 — Okresní soud Praha-východ

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o.s.ř. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o.s.ř. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku ad I. tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o vedení osobního účtu [anonymizováno] č. [anonymizováno] a smlouvy o užívání platebních karet [anonymizováno] ze dne 24.1.2017. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v Polské republice, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva a dospěl k závěru, že pravomoc a příslušnost českých soudů je dána podle čl. 17 odst. 1 písm. c) a čl. 18 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis) a rozhodným právem je české právo podle čl. 6 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, ze dne 17. června 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 3. Z předložených listin (ze smlouvy o vedení účtu u [anonymizováno] č. [anonymizováno] ze dne 24. 1. 2017, odstoupení od smlouvy ze dne 7. 6. 2019, včetně dodejky, transakční historie ze dne 13. 7. 2020, předžalobní výzvy ze dne 20. 8. 2020, včetně podacího archu, Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, Sazebníku žalobkyně ze dne 1. 12. 2016 a ze dne 25. 2. 2019) byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 24.1.2017 smlouvu o vedení osobního účtu, na základě které se žalobkyně zavázala vést pro žalovaného účet, na tento přijímat vklady a platby a na jeho pokyn uskutečňovat výplaty a platby, přičemž žalovaný byl oprávněn nakládat s peněžními prostředky na tomto účtu i prostřednictvím internetového bankovnictví. Žalobkyně se dále zavázala vydat žalovanému na jeho žádost platební karty a vést již vydané platební karty a žalovaný byl povinen udržovat kreditní stav na svém běžném účtu. Žalovaný přestal účet využívat, v důsledku čehož došlo k překročení dostupných prostředků na účtu a na účtu žalovaného vznikl nepovolený debetní zůstatek. Žalovaný neuhradil debetní zůstatek na svém účtu, porušil své povinnosti a žalobkyně od smlouvy odstoupila ke dni 9.9.2019. Žalovaný zůstal žalobkyni dlužen částku v celkové výši 2 567,14 Kč, představující jistinu ve výši 6 Kč a poplatky v celkové výši 2 561,41 Kč, sestávající z 12x poplatku za pojištění ve výši 49 Kč, poplatku za zjištění zůstatku v bankomatu ve výši 9 Kč, poplatku za výběr z bankomatu ve výši 17,41 Kč, poplatku za SMS mimo balíček ve výši 10 Kč, poplatku za kartu I ve výši 14x 99 Kč a poplatku za kartu II ve výši 18x 29 Kč. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky opakovaně vyzýván, naposledy předžalobní výzvou ze dne 20.8.2020. 4. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 5. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným smlouvou o účtu ve smyslu § 2662 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o.z.“). 6. Podle ustanovení § 2662 o.z. smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 7. Podle ustanovení § 2665 o.z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. 8. Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně zřídila pro žalovaného účet a poskytla mu k užívání platební karty, čímž splnila svůj závazek z uzavřené smlouvy, žalovaný však svou povinnost udržovat kreditní stav na běžném účtu nesplnil, v důsledku čehož na daném účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu dlužné jistiny ve výši 6 Kč a dlužných poplatků v celkové výši 2 567,14 Kč, představující jistinu ve výši 6 Kč a poplatky v celkové výši 2 561,41 Kč, sestávající z 12x poplatku za pojištění ve výši 49 Kč, poplatku za zjištění zůstatku v bankomatu ve výši 9 Kč, poplatku za výběr z bankomatu ve výši 17,41 Kč, poplatku za SMS mimo balíček ve výši 10 Kč, poplatku za kartu I ve výši 14x 99 Kč a poplatku za kartu II ve výši 18x 29 Kč. 11. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též úrok z prodlení v rozsahu uplatněném žalobou (podle § 1970 o.z., a to ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to od 10.9.2019 tedy ode dne následujícího po odstoupení žalobkyně od předmětné smlouvy. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., a to tak, že žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Výše odměny za jeden úkon právní služby činí 1 000 Kč (§ 8 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jen„ AT“). Žalobkyni náleží odměna za celkem 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) AT, předžalobní výzva a návrh ve věci samé, podle § 11 odst. 1 písm. d) AT), celkem tedy 3 000 Kč. Za každý z těchto úkonů právní služby náleží žalobkyni též paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 AT), celkem 900 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 819 Kč Celkem soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů ve výši 5 119 Kč. 13. Lhůtu k plnění určil soud v obecné pariční lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., náhradu nákladů řízení na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).