11 C 116/2021-37 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 11 075,13 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně [příjmení] [příjmení] [jméno] smlouvu o půjčce [číslo] to prostřednictvím komunikace na dálku dne 19. 1. 2016, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 30 000 Kč. Žalovaná poskytnutou půjčku nesplácela řádně a včas, a to přes upomínky žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně převedla na základě smlouvy o převodu části závodu o převodu bankovních aktivit pohledávku za žalovanou na žalobkyni. 2. Usnesením Okresního soudu Praha - východ ze dne 6.8.2021, č.j. 11 C 116/2021-14, byla žalobkyně vyzvána k tomu, nechť doplní svá tvrzení o tom, že řádně posoudila před uzavřením úvěrové smlouvy s žalovanou její úvěryschopnost a uvedené prokáže příslušnými důkazy. Na výzvu soudu žalobkyně sdělila, že právní přechůdce žalobkyně nepředal k předmětné věci žádné podklady, není žalobkyně schopna doplnit tvrzení ohledně posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr. 3. Soud zhodnotil všechny důkazy předložené žalobkyní, kdy soud za zjištěné, že mezi žalobkyní a žalovanou byla podepsána listina nazvaná smlouva o půjčce [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Za celou dobu trvání smlouvy žalovaná žalobkyni uhradil částku v celkové výši 30 258,14 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná porušila svoji povinnost hradit řádně a včas půjčku včetně úroků, dostala se do prodlení a žalobkyně využila svého práva a celý dluh zesplatnila. Žalovaná neuhradila ani po výzvě žalobkyně. 4. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 OZ při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 5. Soud ve smyslu § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 6. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 7. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb. Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 8. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Podle § 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) poskytne věřitel spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat informace uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Učiní tak s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, nebo před tím, než spotřebitel učiní závazný návrh na uzavření takové smlouvy. Všechny informace musí být stejně výrazné. Jiné informace než uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu poskytne věřitel v samostatném dokumentu. Poskytnutím informací způsobem uvedeným v odstavci 2 věřitel splnil informační povinnost podle zákona upravujícího smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku. 10. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil. 11. Provedenými důkazy pak soud nemá za prokázané, že by žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úpvěryschopnost žalované jako spotřebitele – nevyplývá to z předložených důkazů. Soud má za to, že se právní předchůdkyně žalobkyně vůbec nezabývala příjmy ani výdaji žalované ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na podkladě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobkyně s ohledem na nesplnění podmínek stanovených výše specifikovanými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru (§ 9, § 5, § 22) způsobila, že předmětná smlouva o úvěru je neplatná. 12. S ohledem na to, že však bylo prokázáno, že žalobkyně vyplatila žalované částku ve výši 30 000 Kč na základě neplatné smlouvy o zápůjčce, došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení, které by byla povinna vydat podle § 2991 odst. 1 OZ. Žalovaná však žalobkyni na dlužnou částku uhradila 30258,14 Kč, a tudíž k žádnému bezdůvodnému obohacení na její straně nedošlo. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I. tohoto rozsudku). 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla se svojí žalobou v celém rozsahu neúspěšná, když žaloba byla zamítnuta (viz výrok I. tohoto rozsudku) a žalovaná by tak měla nárok na náhradu nákladů řízení, avšak jí žádné náklady nepožadovala, neboť jí v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.