11 C 215/2021-44 — Okresní soud Praha-východ

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 70 437 Kč s příslušenstvím s tím, že s žalovaným pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřela dne 23. 9. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru„ [anonymizováno]“ [číslo] jejíž nedílnou součástí byl sazebník poplatků, a na jejímž základě byly žalovanému – po řádném posouzení jeho schopnosti splácet úvěr – poskytnuty finanční prostředky ve výši 70 000 Kč, a to převodem na bankovní účet určený žalovaným. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 9,2 % v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 1 133 Kč vždy k 23. dni v měsíci. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, na svůj dluh zaplatil pouze částku 9 696 Kč. Žalobkyně využila svého oprávnění ze smlouvy a dopisem ze dne 1. 3. 2021 od smlouvy odstoupila, úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala k okamžitému zaplacení dlužné částky. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 65 097 Kč, dlužných splátek pojištění ve výši 395 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 345 Kč, nákladů v případě ukončení smlouvy o úvěru ze strany věřitele ve výši 1 500 Kč a nákladů na upomínky ve výši 1 100 Kč. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu, který žalovaný ani přes tuto upomínku neuhradil. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném ke dni podání žaloby (dále jen„ o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 4. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 23. 9. 2019 pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru„ [anonymizováno]“ [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit spolu se sjednaným úrokem 9,2 % ročně v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 1 133 Kč s tím, že první splátka byla splatná 30. den ode dne čerpání úvěru. Nedílnou součástí uvedené smlouvy byl sazebník žalobkyně a rovněž pojištění schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (prokázáno smlouvu o spotřebitelském úvěru, interním záznamem žalobkyně o ověření podpisu, sazebníkem pro smlouvy o spotřebitelském úvěru, informací o zpracování osobních údajů, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, informací o pojištění schopnosti splácet spotřebitelský úvěr a všeobecnými pojistnými podmínkami). Totožnost žalovaného při uzavírání smlouvy žalobkyně ověřila na základě předloženého občanského a řidičského průkazu (prokázáno kopií občanského a řidičského průkazu). Úvěruschopnost žalovaného byla žalobkyní zkoumána na základě informací, které poskytl žalovaný při uzavírání smlouvy. Žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 28 000 Kč, žije v nájmu a je svobodný. Ostatní položky včetně výše nájmu, splátek ostatních úvěrů či výživného nebyly ve smlouvě vyplněny. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíc srpen 2019 byla žalobkyní ověřena výše mzdy žalovaného 28 856 Kč. Žalobkyně dále z registru CRIF zjistila, že žalovaný splácí na své jiné závazky částku 11 146 Kč měsíčně. Žalobkyně rovněž lustrovala žalovaného v registru [příjmení] a v centrální evidenci exekucí (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru, výpisem z účtu žalovaného za měsíc srpen 2019 a zprávou o posouzení úvěruschopnosti). Žalobkyně zaslala žalovanému dne 23. 9. 2019 částku ve výši 70 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet] (prokázáno výpisem z účtu). Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, na svůj dluh zaplatil pouze částku 9 696 Kč (prokázáno splátkovým kalendářem). Žalobkyně opakovaně upomínala žalovaného úhradě dlužných splátek (prokázáno upomínkami ze dne 19. 11. 2020 a 19. 12. 2020). Žalobkyně dne 1. 3. 2021 od výše uvedené smlouvy odstoupila, úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala k okamžitému zaplacení dlužné částky (prokázáno dopisem ze dne 1. 3. 2021 a podacím archem ze dne 3. 3. 2021). Před podáním žaloby byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno dopisem ze dne 1. 6. 2021 a podacím archem ze dne 3. 6. 2021). 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, v účinném znění (dále jen„ směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. 8. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvu o úvěru podle § 2390 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotř. úvěru. 11. Zákon o spotřebitelském úvěru zakotvuje povinnost poskytovatele úvěru, posoudit před uzavřením smlouvy nebo změnou smlouvy, spočívající v navýšení závazku, úvěruschopnost spotřebitele, tedy schopnost splácet úvěr s ohledem na jeho majetkové poměry, a to na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací získaných od spotřebitele. Poskytovatel úvěru je s ohledem na splátky úvěru povinen porovnat příjmy a výdaje spotřebitele včetně plnění předchozích závazků. Úvěr pak může poskytnout pouze tehdy, pokud nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Sankcí za nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je pak neplatnost uzavřené smlouvy. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18 nebo ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na