11 C 5/2022-16 — Okresní soud Praha-východ

1. Podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], IČO [číslo] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaná uzavřely dne 25.1.2019 smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované téhož dne úvěr v částce 4 300 Kč, který se žalovaná zavázala zaplatit ve lhůtě splatnosti do 24.2.2019. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím webových stránek [webová adresa], na kterých se žalovaná registrovala zadáním svých osobních údajů a následně požádala o výše uvedený úvěr a po akceptaci návrhu úvěrové smlouvy (pomocí unikátního SMS kódu) a ověření schopnosti žalované úvěr splácet byla žalované zaslána částka 4 300 Kč na jí uvedený bankovní účet. Žalovaná úvěr řádně nesplácela žalobkyně má tak nárok na celou uvedenou částku. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3.3.2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud věc projednal bez nařízení ústního jednání. 4. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná (prostřednictvím SMS kódu) uzavřely prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 25. 1. 2019 smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 4 300 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku do 24. 2. 2019 (prokázáno smlouvou o úvěru, formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzením o zaslání částky 4300 Kč na označený účet). V čestném prohlášení žalovaná uvedla, že podmínky smlouvy odpovídají jejím potřebám a finanční situaci Dne 3.3.2021 právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, dle které právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku vzniklou z uvedené smlouvy na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3.3.2021 spolu s přílohou). Dopisem ze dne 13.4.2021 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky, kde byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky (oznámením o postoupení pohledávky, vč. podacího lístku). 5. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 6. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jelikož všechny rozhodné skutečnosti nastaly za jejich účinnosti. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 86 a 87 zakotvuje povinnost poskytovatele úvěru (kterým se podle § 2 zákona rozumí i peněžitá zápůjčka), posoudit před uzavřením smlouvy nebo změnou smlouvy, spočívající v navýšení závazku, úvěruschopnost spotřebitele, tedy schopnost splácet úvěr s ohledem na jeho majetkové poměry, a to na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací od spotřebitele. Poskytovatel úvěru je s ohledem na splátky úvěru povinen porovnat příjmy a výdaje spotřebitele včetně plnění předchozích závazků. Úvěr pak může poskytnout pouze tehdy, pokud nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Sankcí za nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je pak neplatnost uzavřené smlouvy (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Judikatura Evropského soudního dvora (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést (a to i přes tuto podmínku námitky stanovenou v zákoně o spotřebitelském úvěru). Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení). 9. V posuzovaném případě je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru a poskytnutím finančních prostředků žalované, řádně neposoudila její schopnost úvěr splácet. Pouhým podepsáním čestného prohlášení žalovanou, v kterém zcela obecně prohlašuje, že podmínky úvěru odpovídají její finanční situaci, nepředstavuje řádné splnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně měla ověřit existenci a výši příjmů žalované a její výdaje a až na základě těchto znalostí posoudit, zda žalovaná bude potenciálně schopna úvěr splatit. Důsledkem nedodržení této zákonné povinnosti věřitele pak byla absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalované poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.). Vzhledem k tomu, ža žalobkyně žádala pouze zaplacení poskytnutých finančních prostředků, přiznal soud žalobkyni celou požadovanou částku. Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení z přiznané částky podle § 1968 a 1970 o. z. ve spojení s § 1958 o. z. ve výši a dle data požadovaného žalobkyní. Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta. 10. Aktivní věcná legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek a § 1879 a násl. o. z. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, předžalobní výzva a žaloba), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 252 Kč. Soud v dané věci aplikoval ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech (viz např. řízení vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 11 C 299/2021, 22 C 491/2021, 35 C 459/2021, 22 c [číslo]) a tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč, navíc se jedná o postoupenou pohledávku. 12. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).