11 C 95/2022-36 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 26 225,14 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě čerpal žalovaný úvěr v konečné výši 56 225,14 Kč, který se zavázal splatit nejpozději do [datum]. Žalovaný úvěr čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti peněžní prostředky nevrátil. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného při poskytnutí úvěru lustrovala z veřejně dostupných databází a spolehla se na prohlášení žalovaného co se týče jeho příjmů a výdajů. Dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], IČO [číslo]) svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný před podáním žaloby uhradil částku 30 000 Kč. 2. Žalovaný poskytnutí peněžních prostředků nesporoval, k věci uvedl, že se ocitl ve špatné situaci, proto požadované částky nesplácel. 3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti. 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru včetně standardních informací pro spotřebitele a obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že se žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum] dohodli v rámci revolvingového úvěru na úvěrovém limitu pro žalovaného ve výši 80 000 Kč, přičemž roční procentní sazba nákladů na úvěr činila 231. 39 %. 5. Z platební bilance soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému postupně částku 42 000 Kč (výběr dne [datum] ve výši 20 000 Kč, a dne [datum] nejprve ve výši 20 000 Kč a poté ve výši 2 000 Kč) a že žalovaný postupně uhradil 32 300 Kč (dne [datum] a [datum]). 6. Z potvrzení o provedených platbách soud zjistil, že žalovaný čerpal dne [datum] částku 20 000 Kč a dne [datum] postupně částky 20 000 Kč a 2 000 Kč. 7. Z písemnosti nazvané„ loan applicatin“ soud zjistil, že dne [datum] byla žalovanému schválena částka 2 000 Kč. 8. Z faktury vystavené právní předchůdkyní žalobkyně splatné dne [datum] soud zjistil, že po žalovaném nárokovala uhrazení částky 56 225,14 Kč včetně úroku za období čerpání (ve výši 16 137,06 Kč) a náhrady vynaložených nákladů. 9. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávky ze dne [datum], včetně přiloženého seznamu – číslo postupované pohledávky [číslo], identifikace žalovaného pod [číslo] na listě [číslo] smlouvy, a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. 10. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 42 000 Kč, přičemž ohledně schopnosti splácet úvěr si nijak neověřila deklarovaný příjem žalovaného ani neměla informaci o jeho výdajích. Žalovaný žalobkyni postupně splatil 32 300 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalobkyně žalovaného vyzvala ke splacení dluhu. 11. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), jelikož veškeré rozhodné skutečnosti nastaly za jeho účinnosti. <i>12. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>14. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, v účinném znění (dále jen„ směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.</i> 15. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. 16. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, neboť poskytovatel úvěru nemůže toliko spoléhat na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale sám musí tyto údaje prověřit, případně si je nechat od žadatele doložit. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. 17. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18). 18. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze nesplacená jistina úvěru ve výši 9 700 Kč (bez smluvních úroků, pokut a poplatků). Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1968 a 1970 o. z. ve spojení s § 1958 o. z. ve výši a dle data požadovaného žalobkyní (tj. od [datum]), přičemž úrok požadovaný žalobkyní nepřesahuje výši úroku z prodlení stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný byl ve věci převážně úspěšný, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly (výrok III).