11 C 96/2022 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 25 109 Kč s příslušenstvím s tím, že s žalovaným uzavřela dne 24. 8. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru (ID žádosti [číslo]), na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 19 000 Kč, kterou se zavázal splatit do 24 měsíců. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 10. 5. 2021 a žalovaného dopisem z téhož dne vyzvala, aby celý poskytnutý úvěr splatil nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy. Žalovaný na dluh ani po zesplatnění nic neuhradil, ke dni podání žaloby tak dluží na jistině částku 16 622 Kč, na poplatcích za bezpečnou splátku částku 396 Kč, na úroku částku 4 427 Kč, na nákladech na vymáhání částku 560 Kč, na smluvních pokutách částku 3 104 Kč. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě zástupce žalobkyně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že se žádný z řádně předvolaných účastníků k jednání nedostavil, soud jednal v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“). 4. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti. 5. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ([příjmení] žádosti [číslo]) ze dne 24. 8. 2020, potvrzení o provedené platbě, opisu výpisu proplacení smlouvy a kopii občanského průkazu soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným téhož dne smlouvu, dle které žalovanému poskytla částku 19 000 Kč, s tím, že žalovaný vrátí 28 520 Kč (bez doplňkových služeb). Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr v 24 měsíčních splátkách. 6. Z úvěrové zprávy, žádosti klienta a kontroly registrů SOLUS, ISIR a CRIBIS soud zjistil, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z žalovaným deklarovaného měsíčního příjmu ve výši 28 000 Kč, příjmu ostatních členů domácnosti 10 000 Kč, z informace o 2 dětech a měsíčních výdajů domácnosti žalovaného v deklarované výši 4 500 Kč. Žalobkyně dále zjistila, že žalovaný má dalších šest závazků ve výši měsíční splátky 8 178 Kč měsíčně, celkově 626 629 Kč. V rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně rovněž provedla dne 24. 8. 2020 dotaz na žalovaného do registrů SOLUS, ISIR a CRIBIS s negativním výsledkem. 7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 19 000 Kč, od doby uzavření smlouvy o úvěru uhradil žalovaný žalobkyni částku 8 275 Kč. 8. Ze zesplatňovacího dopisu včetně podacího archu soud zjistil, že v důsledku porušení závazku žalovaného žalobkyně využila svého oprávnění a úvěr ke dni 10. 5. 2021 zesplatnila a žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy, tj. do 24. 5. 2021. 9. Z poslední výzvy před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 22. 3. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl upomínán o úhradu dlužné částky. 10. Z předžalobní upomínky ze dne 21. 9. 2021 včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu. 11. Ostatní důkazy (prokázání odeslání sms kódu, provedená platba odchozí) soud neprováděl pro nadbytečnost, neboť měl předmětnou skutečnost za dostatečně prokázanou, důkazy sazebníky soud neprovedl s ohledem na právní posouzení věci. 12. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč, přičemž ohledně schopnosti splácet úvěr si neověřila tvrzené příjmy ani výdaje žalovaného. Žalovaný žalobkyni postupně splatil 8 275 Kč. Žalobkyně žalovaného prokazatelně vyzvala ke splacení úvěru. 13. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), jelikož veškeré rozhodné skutečnosti nastaly za jeho účinnosti. <i>14. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>16. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, v účinném znění (dále jen„ směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.</i> 17. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. 18. Zákon o spotřebitelském úvěru zakotvuje povinnost poskytovatele úvěru, posoudit před uzavřením smlouvy nebo změnou smlouvy, spočívající v navýšení závazku, úvěruschopnost spotřebitele, tedy schopnost splácet úvěr s ohledem na jeho majetkové poměry, a to na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací získaných od spotřebitele. Poskytovatel úvěru je s ohledem na splátky úvěru povinen porovnat příjmy a výdaje spotřebitele včetně plnění předchozích závazků. Úvěr pak může poskytnout pouze tehdy, pokud nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Sankcí za nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je pak neplatnost uzavřené smlouvy. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18 nebo ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení). 19. V posuzovaném případě je zřejmé, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru a poskytnutím finančních prostředků žalovanému řádně neposoudila jeho úvěruschopnost. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela pouze z žalovaným tvrzeného měsíčního příjmu ve výši 17 000 Kč, který nikterak neověřila. Odhad nákladů žalovaného ve výši 4 500 Kč je pouze spekulativní, když žalobkyně neměla doloženo, kde žalovaný skutečně žije a s jakými měsíčními náklady. Žalobkyně nemusela mít doloženy veškeré výdaje žalovaného, ale předpokladem řádného posouzení úvěruschopnosti je mít doloženy alespoň podstatné příjmy a výdaje žalovaného. Na základě těchto informací dospěl soud k závěru, že žalobkyně nemohla disponovat dostatkem informací od žalovaného, aby mohla řádně vyhodnoti