15 C 104/2022-25 — Okresní soud Praha-východ

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení pouze zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. na základě dosud předložených listinných důkazů. 2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se poskytnuté finanční prostředky zavázal vrátit do [datum]. Žalovaný sjednanou částku nevrátil řádně a včas a vznikla mu tak povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně také smluvní pokutu ve výši 1 400 Kč (0,1 % z dlužné jistiny denně ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. [datum], do [datum]). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil ani přes předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně. 3. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do smluvní pokuty v částce 1 400 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku v částce 150 Kč z důvodu nemožnosti prokázat posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Soud proto postupoval podle § 96 o. s. ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil (výrok I.). 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaný uzavřeli prostřednictvím komunikace na dálku dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit tuto částku do dne [datum]. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně pro poskytování úvěrů splatných jednorázově (viz smlouva ze dne [datum], obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně pro poskytování úvěrů splatných jednorázově a verifikační platba). Pro případ, že žalovaný částku nezaplatí včas, bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení (viz čtvrtý odstavec na třetí straně smlouvy ze dne [datum]). [příjmení] ve výši 8 000 Kč byla připsána na bankovní účet č. [bankovní účet] dne [datum] (viz výpis z účtu). Právní předchůdkyně opakovaně upomínala žalovaného k zaplacení dlužné částky (viz dopis ze dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum] a výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky). Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely dne [datum] dohodu o postoupení pohledávek, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku z uvedené smlouvy na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek a společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek). Dopisy ze dne [datum] bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky a zároveň s tím byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky (viz oznámení o postoupení pohledávky a podací arch). Před podáním žaloby byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dlužné částky (viz předžalobní upomínka ze dne [datum] a podací arch). <i>6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. <i>8. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, v účinném znění (dále jen„ směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.</i> 9. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. 10. V posuzovaném případě je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala řádně schopnost žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky, když žalobkyně výslovně uvedla, že žádnými důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje a z tohoto důvodu vzala žalobu částečně zpět. Důsledkem nedodržení této zákonné povinnosti věřitele pak byla absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze jistina poskytnuté částky a úrok z prodlení podle § 1968 a 1970 o. z. ve spojení s § 1958 o. z. ve výši požadované žalobkyní. V tomto rozsahu soud žalobě zcela vyhověl (výrok II.). Žaloba byla zamítnuta co do smluvených nákladů na vymáhání dle ceníku, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy samotné nemohlo dojít ani k platnému sjednání souvisejících nákladů na vymáhání. Soud proto žalobu v této části zamítl (výrok III.). Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě postoupení pohledávky (§ 1879 a násl. o. z.). 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku IV. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla částečně neúspěšná (byla zohledněna celá žalovaná částka, jakož i částečné zpětvzetí žaloby učiněné bez zavinění žalovaného), poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 68,44 % Náklady řízení žalobkyni vznikly v celkové výši 1 489 Kč, která sestává ze soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 citované vyhlášky po 300 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění), z částky 300 Kč představují paušální náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně doložil osvědčení o registraci plátce DPH. Žalobkyni náleží jejich poměrná část v částce 1 019 Kč (po zaokrouhlení). Za částečné zpětvzetí žaloby ze dne [datum] nebyla odměna přiznána, neboť žalobkyně vzala žalobu částečně zpět pouze z důvodu, že byla soudem vyzvána k doložení důkazů k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, které od počátku řízení neměla k dispozici, a přesto se rozhodla žalovat více než jistinu úvěru. 12. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody k jejímu prodloužení či stanovení splátek; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).