15 C 105/2022-20 — Okresní soud Praha-východ

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř. 2. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 6 388 Kč s příslušenstvím s tím, že uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 138 Kč nejpozději do [datum]. Žalovaný do uvedeného data splatnosti peněžní prostředky nevrátil. Žalobkyni tak vzniklo rovněž právo na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 3 500 Kč od [datum] do dne předcházejícího podání návrhu, přičemž žalobkyně na smluvní pokutě požaduje toliko částku 1 750 Kč. Žalobkyně žalovaného při uzavírání smlouvy lustrovala z veřejně dostupných databází a spolehla se na prohlášení žalovaného, co se týče jeho příjmů a výdajů. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení dlužné částky. 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: žalobkyně a žalovaný uzavřeli pomocí prostředků komunikace na dálku (na internetových stránkách žalobkyně [webová adresa]) dne [datum] smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému na označený účet č. [bankovní účet] částku 3 500 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatkem ve výši 1 138 Kč nejpozději do [datum]. Pro případ prodlení žalovaného byly v čl. 2 smlouvy sjednány poplatky za upomínání (zejména částka 500 Kč za každou písemnou upomínku) a dále smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalobkyně (prokázáno smlouvou o zápůjčce, všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně, potvrzením o zaslání částky 3 500 Kč na označený účet). Žalobkyně vystavila žalovanému upomínku k zaplacení dlužné částky ze dne [datum], dne [datum], opakovanou výzvu k úhradě dlužné částky ze dne [datum], dne [datum] a dne [datum]. Před podáním žaloby byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] včetně podacího lístku). 4. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), jelikož veškeré rozhodné skutečnosti nastaly za jeho účinnosti. 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, v účinném znění (dále jen„ směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. 8. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. 9. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, neboť poskytovatel úvěru nemůže toliko spoléhat na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale sám musí tyto údaje prověřit, případně si je nechat od žadatele doložit. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. 10. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18). 11. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze nesplacená jistina úvěru ve výši 3 500 Kč (bez smluvních úroků, pokut a poplatků). Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1968 a 1970 o. z. ve spojení s § 1958 o. z. ve výši a dle data požadovaného žalobkyní (tj. od 4. 10. 2020), přičemž úrok požadovaný žalobkyní nepřesahuje výši úroku z prodlení stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.). Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení či stanovení splátek. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný byl ve věci převážně úspěšný, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly (výrok III).