15 C 38/2022-30 — Okresní soud Praha-východ

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř. 2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 9 235 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 5. 3. 2019. 3. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaná uzavřela dne 5. 3. 2019 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě se společnost [právnická osoba] zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit i s poplatkem ve výši 19 200 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 720 Kč, kdy první splátka je splatná sedmý kalendářní den od data uzavření smlouvy a každá následující splátka vždy do konce následujícího týdenního období. Souhrnný poplatek se skládal z úroku ve výši 4 800 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 4 800 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 600 Kč. [příjmení] 24 000 Kč byla žalované předána v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná stvrdila podpisem na smlouvě; nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo]). V žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu s partnerem a má dvě nezaopatřené děti. Žalovaná pobírá státní podporu (rodičovská/mateřská) ve výši 7 600 Kč, její příjem z brigády činí 10 000 Kč a příjem přítele činí 30 000 Kč. Své měsíční výdaje žalobkyně uvedla jako 13 500 Kč na bydlení, 15 000 Kč na osobní výdaje a 3 000 Kč na splátky jiných závazků. Žalovaná v době žádosti o úvěr již čerpala u právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ve výši 35 964 Kč. Za účelem posouzení své schopnosti úvěr splácet žalovaná předložila doklad o přiznání mateřské/rodičovské a složenky-příjmy (prokázáno kartou zákazníka ze dne 5. 3. 2019). Podle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila na úvěr [číslo] částku 34 965 Kč [právnická osoba] uzavřela dne 7. 1. 2022 s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě níž postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky včetně přílohy); dopisem ze dne 3. 2. 2022 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni, zároveň s tím byla žalovaná vyzvána k uhrazení dlužné částky (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího lístku). Před podáním žaloby byla žalovaná opětovně vyzvána k úhradě dlužné částky (prokázáno předžalobní upomínkou včetně podacího lístku). 4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 6. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Podle § 1880 odst. 1 o. z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. 10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, v účinném znění (dále jen„ směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. 12. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná zamýšlely uzavřít smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním poměru vystupovala žalovaná jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotř. úvěru. 13. Zákon o spotř. úvěru zakotvuje povinnost poskytovatele úvěru posoudit před uzavřením smlouvy nebo změnou smlouvy, spočívající v navýšení závazku, úvěruschopnost spotřebitele, tedy schopnost splácet úvěr s ohledem na jeho majetkové poměry, a to na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací získaných od spotřebitele. Poskytovatel úvěru je s ohledem na splátky úvěru povinen porovnat příjmy a výdaje spotřebitele včetně plnění předchozích závazků. Úvěr pak může poskytnout pouze tehdy, pokud nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Sankcí za nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je pak neplatnost uzavřené smlouvy. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C [číslo] nebo ve věci C [číslo] ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení). 14. V posuzovaném případě dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce a poskytnutím peněžních prostředků žalované řádně neposoudila její úvěruschopnost, když soud nepovažuje tvrzenou aktivitu žalované v tomto směru (tj. opatření si dokladu o přiznání mateřské/rodičovské a složenky) za dostatečnou. Navíc podstatný význam při posuzování úvěruschopnosti žalované měl příjem jejího partnera, neboť jinak by příjmy žalované ani nepokrývaly její základní výdaje, avšak právní předchůdkyně žalobkyně neměla příjem partnera žalované nijak doložen. Důsledkem nedodržení této zákonné povinnosti věřitele pak byla absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce. Žalobkyni by tak z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalované poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) náležela pouze jistina poskytnuté částky, v