15 C 60/2022-56 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 51 103,52 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) uzavřela se žalovaným dne 5. 2. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla bezhotovostní zápůjčku ve výši 20 000 Kč. Za poskytnutí zápůjčky se žalovaný zavázal splatit poplatek ve výši 25 482 Kč, tedy celkově 45 482 Kč v 78 týdenních splátkách. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil pouze 2 700 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru prověřila platební morálku žalovaného z tzv. úvěrových registrů a pomocí výplatních pásek a pracovní smlouvy ověřila jeho příjem. Výdaje žalovaného blíže neověřila, toliko je porovnala se svým interním scoringovým modelem, měla za to, že vzhledem k bagatelní částce úvěru, nebylo třeba výdaje dále ověřovat. Dne 28. 1. 2022 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný byl před podání žaloby upomínán o úhradu dlužné částky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že se žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně dne 5. 2. 2020 dohodli, že mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytne úvěr ve výši 20 000 Kč, za který zaplatí žalovaný poplatek ve výši 23 142 Kč. 5. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný při uzavírání úvěru uvedl, že je zaměstnán jako skladník na plný úvazek, specifikoval svého zaměstnavatele. Uvedl, že je svobodný, bez vyživovací povinnosti, žije s rodiči, jeho příjem ze zaměstnání činí 13 702 Kč, běžné měsíční výdaje odhadl na 4 000 Kč, dále externí splátky ve výši 3 000 Kč. Označil, že má bankovní účet na své jméno a zápůjčku u jiné společnosti. Dále je v zákaznické kartě uvedeno, že byla ověřena pracovní smlouva a 2 výplatní pásky. Zástupcem právní předchůdkyně žalobkyně je označena p. [příjmení]. 6. Z výstupu z centrální evidence exekucí soud zjistil, že ke dni uzavření úvěru nebyla na žalovaného vedena žádné exekuce (k 14. 9. 2022 bylo vedeno 6 exekucí). 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, včetně přiloženého seznamu – číslo postupované pohledávky [číslo] - soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 včetně podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobkyni. 9. Z výpočtu zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku soud zjistil, že dne 13. 2. 2020 uhradil žalovaný částku 2 700 Kč. 10. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 včetně podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných částek nejpozději do 17. 3. 2022 s tím, že tímto datem se jinak stane celý dluh splatný. 11. Z výzvy k úhradě dluhu – předžalobní upomínky ze dne 20. 5. 2022 včetně podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o žalovanou částku. 12. Z výpisu z živnostenského rejstříku p. [příjmení] soud nic pro věc podstatného nezjistil. Soud neprovedl navrhovaný výslech vázaného zástupce při uzavírání smlouvy – p. [příjmení] s ohledem na právní posouzení věci a tvrzení žalobkyně týkající se ověřování výdajů žalovaného v rámci posouzení jeho úvěruschopnosti. Soud také neprovedl důkaz označenými rozhodnutími Nejvyššího a Vrchní soudu, neboť to nejsou důkazy, kterými lze zjistit stav věci, s těmito se však vypořádal v rámci odůvodnění. 13. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž ohledně schopnosti splácet úvěr si ověřila příjem žalovaného, avšak nikoli jeho výdaje. Žalovaný na úvěr splatil pouze 2 700 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalobkyně žalovaného vyzvala ke splacení dluhu nejpozději do 17. 3. 2022. 14. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), jelikož veškeré rozhodné skutečnosti nastaly za jeho účinnosti. <i>15. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>17. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, v účinném znění (dále jen„ směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.</i> 18. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. 19. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, neboť poskytovatel úvěru nemůže toliko spoléhat na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale sám musí tyto údaje prověřit, případně si je nechat od žadatele doložit. V případě výdajů žalovaného tak však v žádném směru právní předchůdkyně žalobkyně neučinila (např. doložením výpisu z účtu žadatele k prokázání jeho běžných výdajů či jiným způsobem). Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. 20. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C [číslo]). 21. Pokud jde o žalobkyní odkazované usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. I. ÚS 1543/2021, má soud za to, že se v projednávané věci nejednalo – vzhledem k příjmům žalovaného – o bagatelní úvěr a tento úvěr ani nikdy řádně nesplácel. Stejně tak odkazovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 12. 2020, č. j. 75 Icm 3132/2019, 104 VSPH 506/2020-63, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, č. j. KSPH 62 INS 12979/2019, 75 Icm 3132/2019, 33 ICdo 27/2021-82, se od projednávané věci podstatně liší, a to již v tom, že v odkazovaných věcech vycházel poskytovatel úvěru, pokud jde o výdaje, také z údajů na účtu vedeného poskytovatelem úvěru. 22. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze nesplacená jistina úvěru ve výši 17 300 Kč (bez smluvních úroků, pokut a poplatků). Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1968 a 1970 o. z. ve spojení s § 1958 o. z. ve výši požadované žalobkyn