22 C 37/2022 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně podala soudu žalobní návrh, jímž se domáhala, aby byla žalované uložena povinnost k úhradě částky 1 530 Kč za cestu, jíž měla bez platného cestovního dokladu vykonat dne 4. 8. 2021 dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní, autobusem – linkou [anonymizováno]. Nadále se domáhala přiznání úroku z prodlení a nákladů řízení. 2. Žalovaná se k žalobnímu návrhu nevyjádřila. 3. Soud věc projednal za postupu dle § 115a a 101, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, o. s. ř., za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, kdy vycházel z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření, o tom, zdali má být nařízeno jednání, soud doručil účastníkům zcela v souladu s § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). 4. Z důkazů provedených v řízení byl zjištěn následující skutkový stav: 5. Dne 4. 8. 2021 v 13.16 hodin žalovaná cestovala dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní, autobusem – linkou [anonymizováno], aniž se v místě kontroly [ulice], prokázala platným cestovním dokladem. Osobní údaje žalované byly zjištěny z [číslo obč. průkazu] (zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] na čl. 26 spisu) 6. Právním zástupcem žalobkyně byla žalované adresována předžalobní výzva dopisem ze dne 12. 10. 2021 (předžalobní výzva, Potvrzení o odeslání písemnosti držitelem poštovní licence prostřednictvím Hybridní pošty na čl. 25, 20 spisu) 7. Z důkazů shora uvedených bylo soudem vzato za prokázané, že skutkový děj se udál tak, jak žalobkyně tvrdí. Z obsahu spisu se nepodává žádná skutečnost, z níž by bylo namístě dovozovat nedůvěryhodnost důkazů předložených žalobkyní. 8. Soud věc posoudil v souladu s ustanovením § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, o. z. Vstupem do dopravního prostředku provozovaného žalobkyní vznikla žalované povinnost uhradit jízdné. Žalovaná se však při přepravní kontrole řádným jízdním dokladem neprokázala. Vznikla jí tak povinnost uhradit jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, celkem tak 1 530 Kč. K výši přirážky soud odkazuje na zákon č. 111/1994 Sb., § 18a, odst. 3 (silniční doprava), zákon č. 266/1994 Sb., § 37, odst. 6 (drážní doprava). Žalovaná byla tak zavázána k úhradě částky 1 530 Kč. Protože se s úhradou dostala do prodlení, bylo jí uloženo uhradit i úrok z prodlení dle § 1970 o. z., nařízení vlády č. 351/2013 Sb., § 2. Lhůta k plnění byla určena dle § 160, odst. 1 o. s. ř. tři dny, když z obsahu spisu se nepodává žádná skutečnost, jež by zakládala předpoklad pro určení delší lhůty k plnění, případně plnění ve splátkách. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142, odst. 1 o. s. ř., dle nějž účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud tak přiznal v řízení zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, která odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 400 Kč a dále nákladům vynaloženým na právní zastoupení. Tyto sestávají z odměny za právní zastoupení ve výši 600 Kč a z náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, podání žalobního návrhu) dle § 14b, odst. 1, písm. c), bodu 1, odst. 5, písm. a), § 11, odst. 1, písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. K takto určeným nákladům nadále přistupuje dle § 137, odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty 21 % ve výši 189 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149, odst. 1 o. s. ř.) v zákonné pariční lhůtě (§ 160, odst. 1 o. s. ř.).