24 C 121/2022-19 — Okresní soud Praha-východ

1. Tento rozsudek obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení pouze zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř. 2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 21 150 Kč jako příspěvku za nepojištěné vozidlo, a to osobní automobil [registrační značka] za dobu od 24. 2. 2019 do 15.9.2020 (ohledně uvedeného vozidla nebyla uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla), včetně nákladů na uplatnění pohledávky a nákladů na upomínání. 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: 4. Žalovaný byl vlastníkem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad [číslo] cm3 do [číslo] cm3 včetně, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], v době od 24. 2. 2019 do 15.9.2020. V uvedené době ohledně výše uvedeného vozidla žalovaný neuzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Příspěvek za nepojištěné vozidlo žalovaný nezaplatil, ač k tomu byl vyzván žalobkyní výzvou ze dne 12. 2. 2020 za období od 24.2.2019 do 30.6.2019, výzvou ze dne 24.6.2020 za období od 1.7.2019 do 31.12.2019, výzvou ze dne 29.10.2020 za období od 1.1.2020 do 30.6.202 a výzvou ze dne 6.5.2021 za období od 1.7.2020 do 15.9.2020 a ač byl k zaplacení opakovaně upomínán (a to upomínkami ze dne 4.6.2020, 16.7.2020, 1.10.2020, 11.2.2021, 11.8.2021). Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky naposledy vyzván předžalobní upomínkou ze dne 20. 1. 2022, ze dne 27.10.2021, ze dne 3.11.2021 a ze dne 10.11.2021) 5. Na základě takto zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žalovaný porušil povinnost, která mu vyplývá z § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), a totiž uzavřít pro vozidlo [registrační značka] pojištění o odpovědnosti z provozu vozidla, a to v období od 24. 2. 2019 do 30. 6. 2019. Z těchto důvodů vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek a náklady spojené s uplatněním této pohledávky (§ 4 odst. 1, odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Výše poplatku je odvozena od počtu dní, kdy nebylo povinné pojištění sjednáno (§ 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Za každý den je vlastník osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad [číslo] cm3 do [číslo] cm3 včetně (tedy vozidla, jehož se toto řízení týká) povinen žalobkyni zaplatit částku 35 Kč (§ 2 odst. 1 vyhlášky 205/1999 Sb.). Pro vozidlo žalovaného nebylo sjednáno pojištění po dobu 127 dní, celková výše poplatku tak činí 0 Kč. Výše nákladů na vymáhání této pohledávky pak činí částku 0 Kč (§ 2a vyhlášky č 205/1999 Sb.). Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku dosud nezaplatil, dostal se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu a žalobkyně tak má podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů, vedle práva na zaplacení dlužné částky právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyně požaduje ode dne následujícího po splatnosti pohledávky do zaplacení. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300 Kč a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé) a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21% stanovená ze základu ve výši 1 200 Kč částkou 252 Kč, tedy celkem 2 252 Kč. 7. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.)