24 C 161/2022 — Okresní soud Praha-východ

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází vzhledem k předmětu řízení z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. s tvrzením, že se jedná o neuhrazenou zápůjčku, kterou byla žalovaná žalobkyni povinna vrátit podle smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 21. 3. 2016. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v samotné žalobě, avšak žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv ji byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 5. Na základě listinných důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu: Žalovaná uzavřela dne 21. 3. 2016 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen jako„ právní předchůdce žalobkyně“) smlouvu o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 3 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 22. 4. 2016. Nedílnou součástí smlouvy tvořili Standardní podmínky úvěrové smlouvy platné pro klienty v České republice, kteří žádají o úvěr prostřednictvím zprostředkovatele úvěrů (prokázáno prohlášením [číslo] loan application info, fakturou [číslo] Standartními podmínkami úvěrové smlouvy a výpisem z bankovního účtu ohledně poskytnuté částky žalované na její účet). Právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne 21. 12. 2017 s postupníkem, tj. s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě níž postoupil svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne 19. 1. 2018 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, zároveň s tím byla žalovaná vyzvána k uhrazení dlužné částky (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího archu). Před podáním žaloby byla žalovaná opětovně vyzvána k úhradě dlužné částky (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 7. 5. 2020 včetně podacího archu z 14. 5. 2020). 6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. <i>7. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>8. Dle ustanovení § 1879 o.z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o.z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> <i>9. Podle ustanovení § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 10. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k podání žaloby je dána na základě postoupení pohledávky podle § 1879 a násl. o.z. Mezi původním právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a násl. o.z., na jejímž základě byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 3 000 Kč a na základě níž vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni takto poskytnutou finanční částku. Žalovaná však tuto svou povinnost nesplnila řádně a včas, v důsledku čehož se dostala do prodlení s celým svým závazkem (§ 1968 o. z.) a je povinna platit i úrok z prodlení v zákonné výši, tj. ve výši stanovené vládním nařízením č. 351/2013 Sb. (§ 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 12. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).