24 C 185/2022-17 — Okresní soud Praha-východ

Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o.s.ř. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o.s.ř. Předmětem řízení bylo zaplacení peněžité částky a příslušenství, specifikovaných výše ve výroku I., to vše z titulu smlouvy o úvěru ze dne 28.12.2021 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 3 000 Kč splatný dne 30.1.2022. Z předložených listin, byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 3 000 Kč oproti závazku žalovaného poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč nejpozději do 30.1.2022. Žalovaný do data splatnosti pohledávky ani do data podání žaloby neuhradil ničeho. S ohledem na prodlení žalovaného se splacením úvěru vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 900 Kč (2 x 450 Kč). Žalovaný byl opakovaně žalobkyní vyzýván k úhradě dlužné částky, za což vzniklo žalobkyni právo na zaplacení nákladů za upomínání ve výši 2 600 Kč skládající se z částky 450 Kč za první zaslanou upomínku, částky 650 Kč za druhou upomínku a poplatku ve výši 1 500 Kč za předání k vymáhání inkasní agentuře. Před podáním žaloby byl žalovaný vyznán k úhradě žalovaných částek předžalobní upomínkou. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. Na základě uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvou o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a to za podmínek § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky, čímž splnila svůj závazek ze smlouvy, žalovaný však svou povinnost vrátit poskytnutou finanční částku spolu s úrokem nesplnil. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu žalobou nárokované jistiny ve výši 3 000 Kč, poplatku ve výši 3 204 Kč a nákladů za upomínání ve výši 2 600 Kč. Na základě smluvního ujednání – které je v souladu s příslušným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru a § 2048 o. z. – pak vzniklo žalobkyní právo po žalovaném požadovat i smluvní pokutu ve výši 900 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 700 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč představující 100 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.