24 C 223/2022-15 — Okresní soud Praha-východ

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předrnětu řízení zkrácené odůvodnění podle ustan. § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen,,o.s.ř.“). 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným zdejšímu soud dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 400 Kč spolu se zákonnými úroky uvedenými shora ve výroku I. tohoto rozsudku, smluvní pokuty z prodlení ve výši 0,1% denně a s náklady na upomínání ve výši 2 500 Kč. K tomu uvedla, že se žalovanou uzavřela smlouvu, na jejímž základě žalované dne [datum] poskytla částku [částka]. Žalovaná pak měla tuto částku, spolu s poplatkem ve výši 5 400 Kč, vrátit do [datum]. Žalovaná tak však neučinila. Proto žalobkyně kromě uvedené částky požadovala na základě smlouvy i uvedenou smluvní pokutu a náklady na upomínání ve výši 5 x 500 Kč za písemné upomínky zaslané žalované dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. 4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 5. Na základě listinných důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu: Žalovaná a žalobkyně uzavřeli dne [datum] smlouvu. Na jejím základě vznikla žalobkyni povinnost žalované poskytnout částku [částka]. Žalovaná pak byla povinna žalobkyni vrátit částku [částka] spolu s poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 5 400 Kč do [datum]. Pro případ, že žalovaná částku nevrátí, mohla dle smlouvy žalobkyně požadovat (mimo jiné) zaplacení smluvní pokuty z prodlení ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení, dále zaplacení zákonných úroků z prodlení a 500 Kč za každou písemnou upomínku, v počtu nejvýše pěti (viz smlouva z téhož dne). Žalobkyně žalované částku poskytla téhož dne (viz ústřižek z výpisu z účtu). Žalovaná však dlužnou částku nezaplatila, o čemž byla žalobkyní třikrát upomenuta (viz upomínky ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, v platném znění, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. <i>7. Podle § 2399, odst. 1, občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>8. Dle § 1751 odst. 1 občanského zákoníku lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.</i> <i>9. Dle § 1968 občanského zákoníku je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem (§ 1969 občanského zákoníku).</i> <i>10. Dle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>11. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 12. Na základě uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o.z.“), která se řídí též zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“), neboť splňuje definici spotřebitelského úvěru pro účely tohoto zákona (§ 2 odst. 1 zákona o spotř. úvěru). Žalobkyni, jako straně úvěrující, tak vznikla povinnost žalované, jako straně úvěrované, poskytnout částku 15 000 Kč; žalobkyně tuto svou povinnost splnila. Žalované vznikla povinnost tuto částku vrátit i s domluvenými úroky (přičemž poplatek za uzavření úvěru lze považovat za kapitalizovaný úrok). Žalovaná však tuto svou povinnost nesplnila. Soud proto v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 400 Kč, plně vyhověl ([částka] jistina + 5 400 Kč poplatek). 13. Podle § 122 odst. 1 zákona o spotř. úvěru může žalobkyně za prodlení žalovaného požadovat toliko uhrazení úroků z prodlení ve výši určené nařízením vlády, nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením žalovaného a smluvní pokuty v dohodnuté výši. Soud žalobkyni přiznal požadované úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Tyto byly ve smlouvě ujednány. Žalobkyně splnila všechny své smluvní povinnosti, žalovaná byla se splněním svého dluhu v prodlení a ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by za své prodlení nebyla odpovědná (§ 1970 o.z.). 14. Požadovanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 15 000 Kč soud žalobkyni přiznal v uplatněné výši, neboť ta odpovídá ustan. § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého může žalobkyně požadovat smluvní pokutu do výše 0,5 násobku celkové výše spotřebitelského úvěru, tedy do výše 7 500 Kč pět upomínek upomínky po 500 Kč. Zde však soud neshledal požadavek žalobkyně zcela oprávněným. Zákon stanoví, že náklady spojené s prodlením musí být vynaloženy účelně, ostatně i dle ustan. čl. II., odst. 2.3. smlouvy je klient povinen v případě svého prodlení nahradit účelně vynaložení náklady, které vznikly věřiteli. Náklady spojené s upomínáním tedy nesmí sloužit k umělému navyšování pohledávky. Soud považuje druhou další upomínku v pořadí za nadbytečnou. Žalovaná byla o svém prodlení informována a byla upomenuta již první upomínkou. Pokud žalovaná v návaznosti na ni dlužnou částku neuhradil, jeví se odesílání dalších upomínek jako nadbytečné. O tom svědčí i krátká časová prodleva, v níž byly tyto upomínky odeslány, totiž vždy po uplynutí jednoho týdne. Během této doby byl žalobce sotva schopen zjistit, zda žalovaná na upomínku skutečně nereagovala a zda je tedy třeba ji upomínat znovu, nebo zda jídosud předchozí upomínka nebyla doručena, vezmeme-li v potaz dobu, po niž je upomínka doručována poštou a dobu, která by byla potřeba k provedení požadované platby. Vzhledem k tomu, že náklady ve výši 2 000 Kč soud nepovažuje na účelné, soud proto tento nárok žalobkyně zamítl. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 483 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 031 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 755 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.