24 C 29/2022-15 — Okresní soud Praha-východ

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vnikl z titulu neuhrazeného televizního poplatku, který byl žalovaný z pozice držitele televizního přijímače žalobkyni povinen platit podle zvláštního zákona. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] v souladu s ustanovením § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích výzvu, avšak žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nijak nereagoval, proto je žalobkyní marným uplynutím uvedené lhůty považován za poplatníka televizního poplatku, a to od září [rok]. Tento poplatek však žalovaný včas a řádně nehradil, neboť žalobkyni nezaplatil platby za období od [datum] do [datum] celkem v částce [částka]. Žalobkyně žalovaného ke splnění této povinnosti písemně vyzvala, žalovaný však ani poté ničeho neuhradil. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: 6. Podle ustanovení § 3 odst. 2) zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 7. Podle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání stanovené lhůtě. 8. Podle ustanovení § 6 zákona č. 348/2005 Sb. činí měsíční výše televizního poplatku [částka]. 9. Podle ustanovení § 7 odst. 2) zákona č. 348/2005 Sb. je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 10. Podle ustanovení § 7 odst. 3) zákona č. 348/2005 Sb. je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem 13), nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se rozhlasový nebo televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do patnáctého dne příslušného kalendářního měsíce. 11. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 12. Žalovanému jakožto držiteli televizního přijímače vznikla v souvislosti s citovaným ustanovení § 3 odst. 4) zákona č. 348/2005 Sb. povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky ve výši stanovené tímto zákonem. Žalovaný tuto povinnost řádně nesplnil, když žalobkyni neuhradil poplatky za období od [datum] do [datum] v celkové výši [částka]. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to vždy ode dne následujícího po dni splatnosti každé dlužné platby tak, jak tato splatnost vyplývá z ustanovení § 7 zákona č. 348/2005 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a dále nákladů účastníka nezastoupeného advokátem dle § 151 odst. 3 o. s. ř. v částce [částka]. V této souvislosti soud poukazuje na skutečnost, že [anonymizováno] je téměř z 90% financována z televizních poplatků a je tedy žádoucí, aby si správu a výběr poplatků zajišťovala sama. Ústavní soud pak dal již opakovaně ve svých nálezech najevo, že nebude tolerovat postupy, kdy by soudy umožňovaly plýtvat veřejnými prostředky, které se na jedné straně prostřednictvím placených právních (či různých tzv. poradenských a inkasních) služeb přesouvají do rukou soukromých subjektů a na straně druhé se tak umožňuje vyloženě parazitovat (neúměrným navyšováním o náklady řízení) na drobných pohledávkách po občanech. Takovýto postup už nemá s principy spravedlnosti nic společného (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 195/11 ze dne 15. 12. 2011, nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I.ÚS 3344/12 a nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3705/14, ze dne 6. 2. 2015), soud nepovažuje zastoupení žalobce advokátem za účelně vynaložené náklady řízení.