24 C 7/2022-12 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 13 258,74 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena Smlouva o operativním pronájmu stavebního zařízení č. [anonymizováno], na jejímž základě žalobce pronajal žalovanému kloubovou plošinu [příjmení], typ [anonymizována dvě slova], na dobu od [datum] do [datum], žalovaný od žalobkyně stroj převzal dne [datum] a užíval do [datum], kdy jej žalobci vrátil. Žalobkyně dne [datum] vystavila žalovanému fakturu [číslo] na částku ve výši 23 2558,74 Kč, se splatností k [datum], když z příjmového pokladního dokladu č. [anonymizováno], ze dne [datum] vyplývá, že žalobce přijal od žalovaného částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný však na úhradu dluhu ve výši 13 258,74 ničeho neuhradil, proto se žalobkyně domáhá kromě dluhu i smluvního úroku z prodlení ve výši dle ustan. čl. 7 Obchodních podmínek, které byly součástí smluv uzavřených mezi žalobkyní a žalovaným. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena Smlouva o operativním pronájmu stavebního zařízení č. [anonymizováno], na jejímž základě žalobce pronajal žalovanému kloubovou plošinu [příjmení], typ [anonymizováno] AJ, na dobu od [datum] do [datum], žalovaný od žalobkyně stroj převzal dne [datum] a užíval do [datum], kdy jej žalobci vrátil. Žalobkyně dne [datum] vystavila žalovanému fakturu [číslo] na částku ve výši 23 2558,74 Kč, se splatností k [datum], když z příjmového pokladního dokladu č. [anonymizováno], ze dne [datum] vyplývá, že žalobce přijal od žalovaného částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný však na úhradu dluhu ve výši 13 258,74 ničeho neuhradil. <i>4. Podle ustanovení § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.</i> <i>5. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 6. Z provedených důkazů bylo nepochybně prokázáno, že žalovaný si na základě platně uzavřených nájemních smluv pronajal od žalobce zařízení, za což se zavázal uhradit (dle počtu dnů, po které nájem trval) dohodnuté nájemné. Předání zařízení zpět pronajímateli potvrdil ve všech třech případech žalovaný svým podpisem, na faktury vystavené žalobkyní však ničeho neuhradil. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši dle ustan. čl. 7 obchodních podmínek, které byly nedílnou součástí nájemních smluv uzavřených mezi účastníky, a to ode dne následujícího po dni splatnosti jednotlivých faktur, neboť tímto okamžikem se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením dluhu.. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 100 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč představující 100 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.