24 C 83/2022 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené žalované částky spolu s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila zejména tím, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, přičemž k vyplacení úvěru žalované došlo dne 29. 3. 2021. Před poskytnutím úvěru byla posuzována schopnost žalované splácet úvěr, a sice na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňující posouzení a z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované atd.), jakož i v databázi [příjmení] a [anonymizováno]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutý úvěr ve výši 64,58 % ročně splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši 2 342 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem dubnem 2021. Žalovaná sjednané splátky nehradila však řádně a včas, žalobkyni do zesplatnění celého úvěru uhradila pouze 3 splátky, a to dne 28. 4. 2021, 24. 5. 2021 a 6. 7. 2021, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 26. 9. 2021, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná na dluh po zesplatnění již ničeho neuhradila, dluží tak ke dni podání žaloby na jistině částku 46 149,75 Kč (která se skládá ze zbývající dlužné původní jistině 39 797,75 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnněí úvěru ve výši 6 352 Kč), na smluvní pokutě částku 998 Kč (2x 499 Kč, dle bodu 6.1 úvěrové smlouvy), na nákladech vzniklých v souvislosti s prodlením s úhradou splátek č. 4,5 částku 400 Kč (tj. 2x 200 Kč, dle bodu 6.2 smlouvy) a na smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru, kterou žalobkyně požadovala od data následujícího po zesplatnění úvěru, tj. od 28. 9. 2021 do data vyhotovení žaloby, tj. v částce 8 076,25 Kč (dle bodu 6.5 úvěrové smlouvy). Dále žalovaná dluží úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 39 797,75 Kč ode dne 28. 9. 2021 do zaplacení v úrokové sazbě 64,19 % ročně s tím, že za dobu od 91. dne prodlení žalované (tedy od 21. 10. 2021) uplatnila žalobkyně tento úrok v nominální úrokové sazbě 8,50 % ročně do zaplacení. Současně žalovaná požadovala uhradit zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 28. 9. 2021 do zaplacení. Žalovaná byla vyzvána předžalobní upomínkou k zaplacení dlužné částky, avšak ani poté žalovaná již ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně ani žalovaná se k této výzvě nevyjádřili, u žalované ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Na základě listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] v rámci které se zavázala poskytnout žalované úvěr v celkové výši 40 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 64,19 % ročně. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr v 49 měsíčních splátkách ve výši 2 342 Kč, resp. podle splátkového kalendáře, přičemž splatnost splátek byla sjednána k 22. dni v měsíci s tím, že poslední splátka měla být uhrazena dne [datum]. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala zaplatit, činila 112 416 Kč Smluvní strany si zde současně sjednaly, že žalobkyně je oprávněna na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 134 899,20 Kč. Podle bodu 6.1 smlouvy platí, že ocitne-li se žalovaná v prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 30 dnů, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou z opožděných splátek, nanejvýše však do výše 2 999 Kč za každý kalendářní rok. V bodu 6.2 smlouvy je ujednáno, že žalobkyně má vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s jejím prodlením, a sice ve výši 200 Kč za každou z opožděných splátek. Podle bodu 6.5 smlouvy platí, že vzniká žalované po zesplatnění úvěru povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o úvěru, oznámením o schválení úvěru ke smlouvě [číslo] včetně dodejky o doručení žalované dne 19. 4. 2021, splátkovým kalendářem k této smlouvě, dodatkem č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru [číslo] předsmluvním formulářem). Žalované byla částka 40 000 Kč převedena bezhotovostně na účet, který uvedla, dne [datum] (prokázáno dokladem o vyplacení úvěru). Před poskytnutím úvěru žalobkyně posuzovala schopnost žalované splácet úvěr (prokázáno kartou hodnocením klienta, výpisem z účtu žalované, výpis z NKRI, výpisu z registru SOLIS). Žalovaná uhradila však na tento úvěr pouze 3 splátky, a to dne 28. 4. 2021 částku 1 171 Kč, dne 24. 5. 2021 částku 1 171 Kč a dne 6. 7. 2021 částku 2 342 Kč, přičemž tak dluží na jistině částku celkem 47 547 Kč (prokázáno kartou zákazníka). Jelikož žalovaná nehradila splátky řádně a včas, žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala k úhradě veškerých dlužných částek, náhrady nákladů a smluvních pokut a současně ji upozorňovala na možnost zesplatnění úvěru z důvodu prodlení žalované se splácením (prokázáno výzvou k zaplacení- upozornění na možnost zesplatnění úvěru ze dne 23. 8. 2021 a ze dne 22. 9. 2021). Následně žalobkyně, v důsledku porušení závazku žalované, využila svého oprávnění v souladu s úvěrovou smlouvou, a prohlásila celý dluh žalované za okamžitě splatný a vyzvala ji k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru (prokázáno oznámením ze dne 26. 9. 2021). Žalovaná byla ještě vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum] (prokázáno předžalobní upomínkou včetně podacího archu z téhož dne). 5. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. <i>6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu,b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 2 nesmí uplatněná smluvní pokuta přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Podle odst. 3 nesmí souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200000 Kč. Podle odst. 4 platí, že u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Podle odst. 5 platí, že odstavce 1, 2 a 4 se použijí obdobně i na odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu, kde dlužník, který je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem, je v prodlení delším než 90 dnů s plněním peněžitého dluhu. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut v takovém případě nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše odložené platby, peněžité zápůjčky, úvěru nebo obdobné finanční služby.</i> <i>8. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.