34 C 12/2022 — Okresní soud Praha-východ

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím uvedeným shora ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu neuhrazených televizních poplatků za období od listopadu 2018 do prosince 2020 včetně. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu: Žalovaný je od měsíce [datum] poplatníkem televizních poplatků, neboť se jako držitel televizního přijímače přihlásil jako poplatník televizních poplatků (prokázáno potvrzením o přihlášení poplatníka televizních poplatků). Žalovaný neuhradil řádně televizní poplatky za období od listopadu 2018 do prosince 2020 včetně, dlužná částka televizních poplatků tak činí [částka] (26 měsíců x [částka]). Žalovaný byl opakovaně, prostřednictvím České pošty, s. p., vyzván k plnění dopisy ze dnů [datum] a [datum], dlužnou částku však neuhradil (prokázáno dopisem ze dne [datum], a upomínkou ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání). 4. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný byl v předmětném období povinen hradit televizní poplatek, neboť byl držitelem televizního přijímače a od placení poplatku nebyl zákonem osvobozen § 3 odst. 2, § 4 a contrario zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, v účinném znění (dále jen„ ZRTP“)). Výše televizního poplatku činila v předmětném období [částka] měsíčně (§ 5 odst. 1, § 6 ZRTP). Žalovaný tuto svou povinnost nesplnil. Soud proto žalobkyni v jejím nároku vyhověl. Soud žalobkyni přiznal též úrok z prodlení v zákonné výši (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), neboť žalovaný byl o svém dluhu žalobkyní upomenut*, měl přiměřenou lhůtu k úhradě, žalovaný je se splacením svého dluhu v prodlení a ze zjištěných skutečností nevyplývá, že by za své prodlení nebyl odpovědný (§ 10 ZRTP, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). 5. S ohledem na výše uvedené bylo podané žalobě zcela vyhověno. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. V projednávané věci soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty ani ke stanovení splátek. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].