35 C 143/2022-50 — Okresní soud Praha-východ

Soud se zabýval žalobou z jízdy bez dokladu o zaplacení ze dne 9. 2. 2022. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy, který je provozován žalobcem, a to dne 9. 2. 2022 na lince tramvaje č. 26. Na výzvu kontrolora se prokázal poškozeným dokladem o zaplacení jízdného. Dne 26. 4. 2022 uzavřely strany dohodu, na základě které žalovaný uhradil částku 413 Kč, čímž zanikl původní nárok. Soud posuzoval nárok ve smyslu § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dále ve smyslu § 37 zákona č. 266/1994 Sb. o drahách, a ve smyslu § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. a dospěl k závěru, že žalovaný jako cestující z přepravní smlouvy byl povinen se při jízdě dopravním prostředkem žalobce prokázat platným dokladem a pokud tak neučinil, byl povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému, kterou určí dopravce v přepravním řádu, nejvýše však 1 500 Kč, což žalobce učinil. Nárok však zanikl dne 26. 4. 2022 na základě dohody o narovnání dle § 1903 o. z. S ohledem na to, že nárok ke dni rozhodnutí zanikl, zamítl soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovaný byl ohledně žaloby zcela úspěšný, avšak vznesl vzájemný návrh, který byl usnesením ze dne 23. 6. 2022, č. j. 35 C 143/2022-39, zcela odmítnut. Vzhledem k tomu, že žalobce zaplatil soudní poplatek splatný podáním návrhu ve výši 400 Kč (viz Položka 2 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků), avšak elektronický platební rozkaz vydán nebyl, navýšil se soudní poplatek dle Položky 2 a Položky 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků na částku 1 000 Kč. Toto navýšení však neopravňuje soud postupovat dle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a řízení zastavit pro nezaplacení poplatku (poplatek splatný s návrhem uhrazen byl). Soudu proto nezbylo než dle § 9 odst. 6 a odst. 4 písm. a) citovaného zákona soudní poplatek doměřit. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř.