35 C 225/2022-82 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala určení, že je vlastnicí ve výroku uvedeného pozemku. Uvedla, že je vlastnicí pozemku parc. [číslo] k. ú. [příjmení] [jméno] (dále jen„ zahrada“), který nabyla na základě kupní smlouvy ze dne [datum] od manželů [příjmení]. Žalobkyně zahradu nabyla oplocenou, přičemž k ní byla připlocena část pozemku parc. [číslo] k. ú. [příjmení] [jméno] (dále jen„ pozemek žalovaného“) o výměře představující asi 3 % plochy zahrady. V mezích tohoto oplocení drželi zahradu též její předchůdci (manželé [anonymizováno]). Mezi účastníky řízení vznikl spor v létě roku 2018, kdy si žalobkyně pronajala pozemek parc. [číslo] [příjmení] [jméno] (dále jen„ pronajatý pozemek“), na kterém začala pořádat letní tábory. Tento spor vyvrcholil zničením plotové hranice v březnu roku 2022 a následně byla žalobkyně žalovaným vyzvána k odstranění stavby, která dle názoru žalovaného byla již na jeho pozemku. Žalobkyně však má za to, že od dubna roku 2008 držela řádně sporný pozemek jako vlastník, měla důvod se domnívat, že jí vlastnické právo svědčí, takže nejpozději v dubnu 2018 vlastnické právo vydržela. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Po skutkové stránce primárně potvrdil tvrzení žalobkyně ohledně zápisů pozemků v katastru nemovitostí, jakož i o velikostech jednotlivých pozemků. Zpochybnil však, že žalobkyně dotčenou část pozemku vydržela, neboť k mimořádnému vydržení nemohlo dojít, když žalobkyně nedržela předmětné nemovitosti 20 let. Předchůdci žalobkyně si navíc dobře byli vědomi skutečnosti, že připlocená část pozemku nebyla v jejich vlastnictví a nemohla se jejich doba držby nikterak započítat do doby vydržení. Žalobkyni ostatně její předchůdci toto museli sdělit, takže ani ona nemohla být v dobré víře, že předmětné oplocení není na hranici pozemků, ale že je až za ní. V době, kdy zahradu vlastnili manželé [jméno], byl na zahradě významný terénní zlom, který způsoboval, že manželé [jméno] museli využívat 5 metů dlouhý žebřík k překonání překážky. Tento zlom vyřešila právě až žalobkyně. [příjmení] mezi účastníky eskalovaly až v souvislosti s tím, že žalobkyně začala na pronajatém pozemku v létě 2018 pořádat letní tábory, kterými rušila klid v lokalitě. Na toto rušení si žalovaný stěžoval. V souvislosti se snahou žalobkyně vyhotovit pro ni pohodlnější spojení s pronajatým pozemkem hodlala vybudovat přes strouhu, která oddělovala zahradu a pronajatý pozemek, mostek. V roce 2021 došlo k novému zaměření pozemků [právnická osoba], přičemž geodet umístil na pozemcích geodetické značky, které však následně byly odstraněny. S ohledem na tyto okolnosti tak žalobkyně nedržela předmětné pozemky v dobré víře a nemohla je proto vydržet. 3. Soud se s ohledem na § 80 o. s. ř. zabýval otázkou naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Vhledem k tomu, že žalobkyně se dovolává nesprávnosti stavu zapsaného ve veřejném seznamu, který se přímo dotýká jejích práv, je naléhavý právní zájem na požadovaném určení dán přímo ze zákona (vizte § 985 o. z.). 4. Po provedeném dokazování je nepochybné, že žalobkyně je vlastnicí zahrady a žalovaný vlastníkem pozemku žalovaného (prokázáno shodnými prohlášeními účastníků). Ten je přibližně obdélníkového tvaru, z něhož vybíhá výběžek ve tvaru ostnu, se kterým na jedné straně sousedí nejprve zahrada a poté pozemek sousedů [anonymizováno] a na druhé straně pak veřejný pozemek, za nímž je strouha a za ní pronajatý pozemek (prokázáno kopií geometrického plánu). Žalobkyně nabyla zahradu na základě kupní smlouvy ze dne [datum] od manželů [příjmení] a v dubnu 2008 došlo k zápisu tohoto stavu do katastru nemovitostí, přičemž připlocená část pozemku žalovaného představuje asi 3 % celkové plochy zahrady (prokázáno shodným tvrzením účastníků). Manželé [jméno] zahradu nabyli od žalovaného na základě kupní smlouvy z roku 2003 (prokázáno kupní smlouvou včetně geometrického plánu). 5. Podle § 1089 odst. 1 o. z., drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. 6. Podle § 1090 odst. 1 o. z., k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. 7. Podle § 1091 odst. 2 o. z., k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let. 8. Podle § 1095 o. z., uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. 9. Podle § 992 odst. 1 o. z., kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží. 10. Podle § 993 o. z., neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu. 11. Soud se v prvé řadě zabýval, zda došlo k vydržení předmětné části pozemku žalovaného dle § 1095 o. z. a uzavřel, že k tomu dojít nemohlo. Počátek lhůty mimořádného vydržení mohl nastat nejdříve v roce 2003, přičemž tato lhůta byla přetržena v roce 2021, kdy se žalobkyně dozvěděla o novém vytyčení hranic. Soud tak konstatuje, že lhůta 20 let zjevně neuplynula. 12. Jiná situace však nastala v případě řádného vydržení, kdy žalobkyně vstoupila do držby pozemků v dubnu roku 2008. Vydržecí lhůta tak uplynula v dubnu 2018, kdy se žalobkyně potenciálně stala vlastnicí předmětné nemovitosti. Pro posouzení vlastnického práva je potřebná držba, její poctivost a pravost a nabývací titul, tedy pokud po uvedenou dobu žalobkyně splňovala tyto zákonné podmínky, stala se v dubnu 2018 vlastnicí pozemků. Nikdy poté se již vlastnicí pozemků vydržením stát nemohla. Události, které nastaly od května 2018 tak pro posouzení věci byly irelevantní. Soud se s ohledem na to nezabýval událostmi po tomto okamžiku, tedy pořádáním táborů od léta 2018 včetně souvisejících sporů, vytyčováním hranic v roce 2021 a ani případným sporům o umístění geodetických kolíků v zemi. 13. Soud se pak zabýval tím, v jakém stavu nabyla žalobkyně svoji zahradu. Je při tom nepochybné, že celá zahrada byla oplocena, což je zřejmé z fotografií, a to zejména z té, která je připojena k odhadu kupní ceny přilehlého domu včetně zahrady z února roku 2008. Součástí tohoto dokumentu je též kopie katastrální mapy, na které není sporný výběžek vidět. 14. Plot dle dostupných fotografií byl umístěn v jedné linii s ploty sousedních parcel, tedy jak s plotem u pozemku žalovaného, tak s plotem u pozemku ve vlastnictví rodiny svědkyně [celé jméno svědkyně]. Pokud jde o satelitní snímky oblasti, tak ty jsou neprůkazné, neboť pro hustý porost není možné zjistit, zda se na nich plot nachází. 15. Soud k důkazu vyslechl též manžele [jméno], kteří celkem jednoznačně uvedli, že celá zahrada byla oplocena a ve směru k pronajatému pozemku (a strouze) byl starý pletivový zrezivělý plot, se kterým zahradu žalobkyni prodali. Manželé jednoznačně uvedli, že jim nebylo známo, že mají připlocenu část pozemku žalovaného, tedy logicky nemohli o připlocení pozemku říci žalobkyni. Pokud jde o terénní nerovnost, tak vypověděli, že původně vlastnili toliko pozemek pod domem, ke kterému přikoupili zahradu od žalovaného. Jejich dům však byl výše, takže se na zahradu dostávali pouze pomocí žebříku. Z jejich výpovědi je nepochybné, že výškový zlom, o kterém mluvil žalovaný, sice na pozemku byl, ale nebyl blízko oplocení, ale nacházel se přímo u domu (tedy na druhé straně zahrady) a nemohl tak představovat okolnost vedoucí k pochybnosti o nesprávném oplocení zahrady. 16. Toto umístění zlomu potvrdila též svědkyně [celé jméno svědkyně]. Ta uvedla, že současný plot sice stavěla žalobkyně, avšak mohlo jít i o opravu staršího plotu. I v minulosti tam byly nějaké ploty, byť si nebyla zcela jista, zda tam byl i za doby manželů [příjmení] [jméno] problému s umístěním plotů se dozvěděla v souvislosti se zaměřením zahrady v roce 2021, kdy zjistila, že i oni mají připlocenu část pozemku žalovaného a část pozemku obecního (který je dle geometrického zaměření umístěn až za pozemkem žalovaného). Potvrdila, že oplocení žalobkyně zcela navazuje na jejich oplocení. 17. Pouze žalovaný hovořil o tom, že je přesvědčen, že tam plot nebyl, protože šlo o louku. Připolocení však neřešil s ohledem na dobré sousedské vztahy. 18. Soud tak z provedeného dokazování má za prokázané, že žalobkyně v dubnu 2008 zakoupila oplocený pozemek (zcela osamocená výpověď žalovaného je v rozporu s ostatními důkazy, které jsou věcně daleko důvěryhodnější než je výpověď některého z účastníků). Její oplocení zahrnovalo zahradu i předmětnou část žalobcova pozemku a s ohledem na výpověď svědkyně [celé jméno svědkyně] a s ohledem na geometrický plán i část obecního pozemku. Na zahradě v oblasti hranice nebyla žádná terénní nerovnost a