35 C 246/2022-26 — Okresní soud Praha-východ

Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že dne 18. 10. 2020 s žalovaným uzavřel smlouvu, na základě které poslal žalovanému částku 15 000 Kč a ten se ji zavázal vrátit spolu s poplatkem za půjčení 3 412 Kč dne 17. 11. 2020. Žalovaný však na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobce proto požadoval uhrazení dlužné jistiny, poplatků, nákladů uplatnění pohledávky a smluvní pokuty. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne 18. 10. 2020 žalobce s žalovaným uzavřeli smlouvu, na základě které poslal žalobce žalovanému částku 15 000 Kč a ten se ji zavázal vrátit spolu s poplatkem za půjčení 3 412 Kč dne 17. 11. 2020 a pro případ prodlení si strany sjednaly smluvní pokutu 0,1 % denně (prokázáno smlouvou a sdělením banky). Žalovaný přes výzvu dluh neuhradil (prokázáno výzvami, předžalobními výzvami včetně podacím archem k předžalobní výzvě). Soud nařídil jednání z důvodu potřeby poučit žalobce, aby doplnil tvrzení k prokázání toho, jak zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit a že vznikly náklady upomínání, které vyčíslil. Žalobce se k jednání nedostavil a tak nemohl být v tomto směru poučen dle § 118a o. s. ř. Soud tak uzavřel, že žalobce nikterak nezkoumal schopnost žalovaného dluh splnit. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“). Soud se ve smyslu § 84 - 89 zákona zabýval tím, zda žalobce (jeho předchůdce) zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (viz rozsudek ESD ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018). Žalobce nepředložil jediný důkaz, že by zkoumal schopnost žalované dluh splnit. Tím tak nedostál povinnostem daným § 84 – 89 zákona, čímž způsobil neplatnost smlouvy. Soud následně žalobci přiznal část žalovaných prostředků z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z., tedy částku odpovídající poskytnuté jistině. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v prodlení se zaplacením takto vzniklého zbytku jistiny, přiznal z ní soud žalobci též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř. Následně soud zamítl neplatně sjednané úroky a smluvní pokutu a neprokázané náklady uplatněné pohledávky. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2o. s. ř. za situace, kdy účastníci byli přibližně podobně úspěšní.