35 C 251/2022-28 — Okresní soud Praha-východ

Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) smlouvu, na základě které mu byla poskytnuta dne 11. 6. 2020 částka 8 000 Kč, kterou se zavázal vrátit do 11. 7. 2020. Pro případ prodlení si strany ujednaly smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky a poplatky za upomínání. Žalobce požadoval uhrazení dlužné jistiny, smluvní pokuty v částce 3 880 Kč, poplatku z odchozí dopis 150 Kč, nákladů za osobní návštěvu 217 Kč a zákonného úroku z prodlení. Svou aktivní legitimaci dovozoval ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2020. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že věřitel a žalovaný uzavřeli smlouvu [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta dne 11. 6. 2020 částka 8 000 Kč, kterou se zavázal vrátit do 11. 7. 2020. Pro případ prodlení si strany ujednaly smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky a poplatky za upomínání (prokázáno smlouvou včetně obchodních podmínek, potvrzením o čerpání, sdělením banky a verifikační platbou). Žalovaný přes upomínání dluh neuhradil, takže mu byla vyúčtována smluvní pokuta a náklady vymáhání (prokázáno upomínkami a předžalobní výzvou). Věřitel postoupil na žalobce pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2020 (prokázáno touto smlouvou včetně oznámení o postoupení pohledávky). Žalovaný však na dluh ničeho neuhradil. Po právní stránce strany uzavřely smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z., na kterou je třeba aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. (dále jen„ zákon“), avšak v limitech § 5 odst. 3 zákona. Zatímco žalobce (respektive věřitel) splnil své povinnosti, žalovaný nikoliv, čímž se dostal do prodlení. Soud s ohledem na to žalobci jako nástupci věřitele přiznal dlužnou jistinu, zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., sjednanou smluvní pokutu, když ta neporušovala ustanovení § 122 zákona, a poplatek za upomínání 150 Kč. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř. Soud toliko zamítl poplatek za upomínání osobní návštěvou v částce 217 Kč, když takovouto návštěvu nepovažuje soud za účelně vynaložené náklady na vymáhání (žalobce navíc ani neprokázal, že by takovou návštěvu uskutečnil, k jednání se nedostavil, takže by ani v tomto směru nemohl být poučen dle § 118a o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení v principu zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 872 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.