35 C 276/2022-17 — Okresní soud Praha-východ

Žalobkyně se domáhala předmětné částky z titulu smlouvy o úvěru ze dne 10. 1. 2020 vedeného na úvěrovém účtu [právnická osoba] [bankovní účet], přičemž pohledávku žalobce nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 8. 2021. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl žalované doručen dne s tím, že žalované bylo uloženo zaplatit žalovanou částku do 15 dnů od doručení elektronického platebního rozkazu nebo aby v téže lhůtě podala odpor. Pro případ, kdyby byl odpor podán, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu písemně vyjádřila a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojila listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označila důkazy k prokázání svých tvrzení. Zároveň byla žalovaná poučena o následcích nevyjádření se podle § 114b odst. 5 o. s. ř. Ve věci byl dne 12. 8. 2022 podán odpor, kterým bylo rozhodnutí zrušeno. Odpor však neobsahoval žádné vylíčení rozhodných skutečností, na kterých je stavěna obrana žalované. Lhůta pro doplnění těchto skutečností skončila 12. 9. 2022, avšak v této lhůtě nedošlo k doplnění těchto náležitostí. Podle § 153a odst. 1 o. s. ř., uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Podle odst. 2, rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Podle odst. 3, rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). Procesní podmínky pro rozhodnutí rozsudkem pro uznání, jsou splněny. Soud se s ohledem na shora uvedené zaobíral pouze tím, zda je v dané věci možné uzavřít soudní smír, což je podmínka k možnému rozhodnutí rozsudkem pro uznání. Smír lze uzavřít tam, kde to povoluje povaha věci a pokud není v rozporu s právními předpisy. S ohledem na skutečnost, že se žalobkyně domáhala prostředků z titulu smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.), nelze uzavřít, že by se jednalo o věc, jejíž povaha uzavření smíru nedovoluje, a ani soud neshledal důvody pro nezákonnost takovéhoto uspořádání věcí. Soud uzavřel, že jsou splněny všechny podmínky pro rozhodnutí věci rozsudkem pro uznání. Proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 50 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 13 952 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 348 779,19 Kč sestávající z částky 9 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30 000 Kč ve výši 6 300 Kč.