35 C 277/2021-98 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že jeho předchůdce (společnost [právnická osoba]) a žalovaný uzavřeli dne 18. 9. 2019 smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec v celkové výši 10 000 Kč. Tento se zavázal vrátit spolu s poplatky a úrokem 23,99 % ročně. Žalovaný dluh neplnil řádně a včas, takže byla pohledávka zesplatněna a následně postoupena na žalobce smlouvou ze dne 26. 10. 2020. Žalobce proto požadoval uhrazení částky 9 623,86 Kč jako dlužné jistiny, 500 Kč jako poplatků, 884,48 Kč jako úroků kapitalizovaných ke dni 14. 10. 2020 a dále smluvních úroků a zákonných úroků z prodlení ode dne následujícího až do zaplacení. 2. Žalovaný zpochybnil skutečnosti uvedené žalobcem a byl přesvědčen, že i kdyby žalovaný předmětnou smlouvu uzavřel, tak by předchůdce žalobce nezkoumal schopnost žalovaného dluh splnit řádně, čímž by způsobil neplatnost smlouvy. 3. Soud posoudil svou mezinárodní příslušnost dle čl. 4 nařízení Brusel I bis. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že předchůdce žalobce zkoumal schopnosti žalovaného dluh splnit, a to na základě jeho prohlášení, sjetinami jeho bankovních výpisů za několik měsíců dopředu a sjetinami systému ohledně jeho dosavadních závazků. Při tom zjistil, že jeho majetkové poměry jsou dostatečné a nebyly zjištěny žádné negativní skutečnosti ohledně jeho bonity (prokázáno bankovními výpisy, údaji o klientovi a sjetinami bankovního systému). 5. Následně předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne 18. 9. 2019 smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec v celkové výši 10 000 Kč, který se zavázal vrátit spolu s poplatky a úrokem 23,99 % ročně (prokázáno touto smlouvou včetně příloh). Žalovaný dluh čerpal, avšak neplnil jej řádně, takže byla pohledávka zesplatněna ke dni 28. 6. 2020 (prokázáno výpisem z účtu, okamžitou splatností a přehledem podacích čísel) a postoupena na žalobce smlouvou ze dne 26. 10. 2020 (prokázáno touto smlouvou včetně příloh, rámcovou smlouvou a oznámením o postoupení pohledávky). Žalovaný ke dni 14. 10. 2020 dlužil jistinu 9 623,86 Kč, poplatek za upomínání 500 Kč a úroky 884,48 Kč (prokázáno výpisem účtu). 6. Soud uzavřel, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně a zamítl návrhy na doplnění dokazování, když ty nemohly nic změnit na závěrech soudu. 7. Po právní stránce uzavřely strany smlouvu podle práva České republiky (viz čl. 3 nařízení Řím I), a to smlouvu o spotřebitelném úvěru dle § 2395 a násl. o. z. ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Zatímco žalobce (jeho předchůdce) splnil své povinnosti řádně a včas, žalovaný nikoliv, čímž se dostal do prodlení. Soud proto žalobci přiznal dlužnou jistinu, poplatky, úroky a úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř. 8. Soud toliko zamítl část požadovaného úroku, neboť tento překračoval limit daný § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když toto ustanovení na žalovaného s ohledem na Čl. II odst. 1 zákona č. 186/2020 Sb. dopadá. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení v zásadě zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 478,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 123,86 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 540 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 040 Kč ve výši 638,40 Kč. 10. Soud aplikoval ustanovení § 14b a. t., neboť žalobce podává větší množství žalob na ustálených vzorech.