35 C 34/2022-18 — Okresní soud Praha-východ

Soud se zabýval žalobou z jízdy bez dokladu o zaplacení ze dne 20. 7. 2021. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaná se přepravovala prostředkem veřejné dopravy, který je provozován žalobcem, a to dne 20. 7. 2021 na lince [anonymizována dvě slova]. Na výzvu kontrolora se neprokázala platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatila. Výše jízdného 24 Kč a přirážky k jízdnému 1 500 Kč jsou soudu známy z jeho úřední činnosti. Soud posuzoval nárok ve smyslu § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dále ve smyslu § 37 zákona č. 266/1994 Sb. o drahách, a ve smyslu § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. a dospěl k závěru, že žalovaná jako cestující z přepravní smlouvy byla povinna se při jízdě dopravním prostředkem žalobce prokázat platným dokladem a pokud tak neučinila, byla povinna zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému, kterou určí dopravce v přepravním řádu, nejvýše však 1 500 Kč, což žalobce učinil. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila nárok žalobce dobrovolně, musel soud žalobci nárok přiznat, jak uvedeno ve výroku rozsudku, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobce podává velké množství žalob za každou jízdu samostatně. Žalobce tak podal žalobu za 1 jízdu provedenou začátkem srpna 2021 (tedy ve stejném čtvrtletí jako ta nyní projednávaná), o které bylo rozhodnuto rozsudkem pod sp. zn. 24 C 18/2022, ve kterém byly žalobci přiznány náklady řízení. Vzhledem k tomu, že v obou řízeních žalobce žaloval vždy toliko 1 jízdu bez dokladu o zaplacení a byla dána krátká časová souvislost obou jízd, nebránilo mu nic podat žalobu společně a tím nenavyšovat náklady řízení. Soud tak uzavřel, že v tomto řízení vzniklé náklady nelze považovat za účelně vynaložené a soud je proto žalobci nepřiznal.