35 C 66/2022-15 — Okresní soud Praha-východ

Soud se zabýval žalobou z jízdy bez dokladu o zaplacení ze dne 18. 2. 2021 [anonymizováno] společnosti [právnická osoba] Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy, který je provozován společností [právnická osoba], a to dne 18. 2. 2021 na lince [anonymizováno] [číslo]. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Výše jízdného činí 101 Kč a přirážky k jízdnému 1 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 8. 2021 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku žalobci. Soud posuzoval nárok ve smyslu § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dále ve smyslu § 37 zákona č. 266/1994 Sb. o drahách, a ve smyslu § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. a dospěl k závěru, že žalovaný jako cestující z přepravní smlouvy byl povinen se při jízdě dopravním prostředkem žalobce prokázat platným dokladem a pokud tak neučinil, byl povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému, kterou určí dopravce v přepravním řádu, nejvýše však 1 500 Kč, což žalobce učinil. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil nárok žalobce dobrovolně, musel soud žalobci nárok přiznat, jak uvedeno ve výroku rozsudku, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž pohledávka byla postoupena žalobci v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobci žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Žalobce jako právní nástupce společnosti [právnická osoba] podal vůči žalovanému 2 žaloby v rozmezí 1 měsíce vždy za 1 jízdu bez dokladu o zaplacení jízdného. V době podání předchozí žaloby vedené pod sp. zn. [spisová značka] pak žalobce již věděl o pohledávce z této žaloby, přičemž s ohledem na to, že jde o jednotlivé jízdy, mu nic nebránilo obě žaloby podat společně. Tím by náklady řízení hradil toliko jedenkrát. Vzhledem k tomu, že žalobci již byly náklady řízení přiznány v souběžném řízení, uzavřel soud, že opakované náklady řízení byly zaplaceny neúčelně. Soud proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.