36 C 19/2022 — Okresní soud Praha-východ

1. Podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky s tím, že žalovaný uzavřel dne 18. 10. 2019 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], pomocí prostředků komunikace na dálku (na webových stránkách [webová adresa]) smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalovanému – po řádném posouzení jeho schopnosti splácet úvěr – poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, a převodem na bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal vrátit finanční prostředky včetně částky ve výši 8 736,80 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru nejpozději do dne 17. 11. 2019. Žalovaný jistinu úvěru spolu se sjednaným poplatek žalobkyni nevrátil a na svůj dluh ničeho neuhradil. Dne 18. 3. 2021 byla předmětná pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu, který žalovaný ani přes tuto upomínku neuhradil. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném ke dni podání žaloby (dále jen„ o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobním návrhu, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 4. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaný uzavřel dne 18. 10. 2019 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], pomocí prostředků komunikace na dálku (na webových stránkách [webová adresa]) smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit i s poplatkem ve výši 8 736,80 Kč nejpozději dne 17. 11. 2019 (prokázáno smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] včetně souhlasu se zpracováním osobních údajů). Částka 8 000 Kč byla žalovanému zaslána dne 18. 10. 2019 převodem na bankovní účet č. [bankovní účet] (prokázáno potvrzením o platbě). Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 18. 3. 2021 s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě níž postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek). Dopisem ze dne 3. 4. 2021 bylo žalovanému oznámeno postoupení jeho pohledávky na žalobkyni, zároveň s tím byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky a výzvou k úhradě před podáním žaloby včetně podacího lístku). 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, v účinném znění (dále jen„ směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. 9. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Podle § 1880 odst. 1 o. z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. 13. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotř. úvěru. 14. Zákon o spotřebitelském úvěru zakotvuje povinnost poskytovatele úvěru, posoudit před uzavřením smlouvy nebo změnou smlouvy, spočívající v navýšení závazku, úvěruschopnost spotřebitele, tedy schopnost splácet úvěr s ohledem na jeho majetkové poměry, a to na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací získaných od spotřebitele. Poskytovatel úvěru je s ohledem na splátky úvěru povinen porovnat příjmy a výdaje spotřebitele včetně plnění předchozích závazků. Úvěr pak může poskytnout pouze tehdy, pokud nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Sankcí za nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je pak neplatnost uzavřené smlouvy. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18 nebo ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení). 15. V posuzovaném případě je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o a poskytnutím finančních prostředků žalovanému řádně neposoudila jeho úvěruschopnost (naopak žalobkyně k výzvě soudu výslovně uvedla, že žádnými důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti nedisponuje). Žalovaný měl být dle tvrzení žalobkyně lustrován v dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Žalobkyně nezjišťovala výši pravidelných měsíčních příjmů žalovaného a ani výši jeho pravidelných výdajů tak, aby tyto složky mohla porovnat. Nadto na žalovaného byly již v době uzavírání smlouvy vedeny exeku