36 C 312/2021 — Okresní soud Praha-východ

1. Podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaná uzavřely dne 15. 8. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované téhož dne úvěr v částce 6 000 Kč, který se žalovaná zavázala zaplatit spolu se sjednaným poplatkem v částce 6 115,80 Kč ve lhůtě splatnosti do 11. 9. 2019. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím webových stránek [webová adresa], na kterých se žalovaná registrovala zadáním svých osobních údajů a následně požádala o výše uvedený úvěr a po akceptaci návrhu úvěrové smlouvy (pomocí unikátního SMS kódu) a ověření schopnosti žalované úvěr splácet (žalovaná byla lustrována ve veřejně dostupných rejstřících) byla žalované zaslána částka 6 000 Kč na jí uvedený účet č. [bankovní účet]. Žalovaná úvěr řádně nesplácela žalobkyně má tak nárok na celou uvedenou částku. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná (prostřednictvím SMS kódu) uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 12. 8. 2019 smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na označený účet č. [bankovní účet] částku 6 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru (úrokem) ve výši 2 335,80 Kč po slevě nebo 6 115,80 Kč bez slevy do 11. 9. 2019, přičemž podmínky slevy byly zakotveny v čl. XV smlouvy a byly vázány na řádné plnění povinností ze smlouvy (prokázáno smlouvou o úvěru, formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzením o zaslání částky 6 000 Kč na označený účet). Dne 18. 3. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, dle které právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku vzniklou z uvedené smlouvy na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne spolu s přílohou, potvrzením o úplatě). Dopisem ze dne 2. 2. 2021 bylo žalované postupitelem oznámeno postoupení pohledávky. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 2. 2. 2021 včetně podacího lístku). 4. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 5. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jelikož všechny rozhodné skutečnosti nastaly za jejich účinnosti. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 86 a 87 zakotvuje povinnost poskytovatele úvěru (kterým se podle § 2 zákona rozumí i peněžitá zápůjčka), posoudit před uzavřením smlouvy nebo změnou smlouvy, spočívající v navýšení závazku, úvěruschopnost spotřebitele, tedy schopnost splácet úvěr s ohledem na jeho majetkové poměry, a to na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací od spotřebitele. Poskytovatel úvěru je s ohledem na splátky úvěru povinen porovnat příjmy a výdaje spotřebitele včetně plnění předchozích závazků. Úvěr pak může poskytnout pouze tehdy, pokud nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Sankcí za nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je pak neplatnost uzavřené smlouvy (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Judikatura Evropského soudního dvora (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést (a to i přes tuto podmínku námitky stanovenou v zákoně o spotřebitelském úvěru). Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení). 8. V posuzovaném případě je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru a poskytnutím finančních prostředků žalované, řádně neposoudila její schopnost úvěr splácet. Pouhá lustrace ve veřejně dostupných rejstřících, nepředstavuje řádné splnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně měla ověřit existenci a výši příjmů žalované a její výdaje a až na základě těchto znalostí posoudit, zda žalovaná bude potenciálně schopna úvěr splatit. Důsledkem nedodržení této zákonné povinnosti věřitele pak byla absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze jistina poskytnuté částky, z tohoto důvodu přiznal soud žalobkyni část poskytnuté jistiny snížené o uhrazenou částku. Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení z přiznané částky podle § 1968 a 1970 o. z. ve spojení s § 1958 o. z. ve výši a dle data požadovaného žalobkyní. Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta. 9. Aktivní věcná legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek a § 1879 a násl. o. z. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení s ohledem na přibližně stejný úspěch v řízení. 11. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.).