36 C 378/2021 — Okresní soud Praha-východ

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím, přičemž žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 5. 8. 2020 pomocí prostředků komunikace na dálku (na internetových stránkách [webová adresa]) smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalované po řádném posouzení její úvěruschopnosti poskytnuty téhož dne peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 231 Kč do 30 dnů od jejího poskytnutí. Mezi smluvními stranami byly dále sjednány další zpoplatněné služby, a to poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč a poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 693 Kč. Žalovaná si zasláním dvou plateb ve výši 1 Kč prodloužila splatnost závazku o 30 dní tzv.„ korunovým odkladem.“ Žalovaná nevrátila peněžní prostředky spolu se sjednanými poplatky řádně a včas, žalobkyni uhradila pouze 2 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 6 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 231 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 297 Kč, poplatků za SMS servis ve výši 147 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti„ korunovým odkladem“ ve výši 1 385 Kč, účelně vynaloženými náklady v celkové výši 300 Kč a smluvní pokuty ve výši 210 Kč. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila ani po výzvě zástupce žalobkyně ze dne 1. 4. 2021, ve které byla vyzvána k zaplacení dluhu do 30 dnů od sepsání předmětné výzvy. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s takovým postupem soudu souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř. na základě dosud předložených listinných důkazů. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaná uzavřela dne 5. 8. 2021 s žalobkyní na internetových stránkách žalobkyně [webová adresa] smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku žalobkyni i s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 231 Kč, případně s dalšími poplatky dle sazebníku žalobkyně, do 30 dnů od poskytnutí peněžních prostředků (prokázáno úvěrovou smlouvou ze dne 5. 8. 2020, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a sazebníkem žalobkyně). Totožnost žalované byla ověřena z kopie občanského průkazu a z výpisu z účtu žalované. Žádné jiné údaje či listiny nebyly po žalované vyžadovány, jelikož s žalobkyní uzavřela jinou úvěrovou smlouvu v minulosti (prokázáno kopií občanského průkazu žalované, výpisem z účtu žalované a úvěrovou smlouvou ze dne 27. 8. 2015). V rámci posuzování úvěruschopnosti žalované žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, která v žádosti o předmětnou úvěrovou smlouvu uvedla, že je bezdětná, její měsíční příjem činí 20 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti činí 25 000 Kč. Celkové výdaje domácnosti žalovaná uvedla ve výši 4 000 Kč měsíčně. Žalobkyně dále žalovanou lustrovala v insolvenčním rejstříku, a centrální evidenci exekucí (prokázáno úvěrovou zprávou, žádostí žalované a záznamem kontroly v ISIR a CRIBIS). Žalované byla částka ve výši 7 000 Kč převedena dne 5. 8. 2021 na její bankovní účet č. [bankovní účet] (prokázáno opisem výpisu proplacení smlouvy). Žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 2 Kč (prokázáno výpisem čerpání, splátek a úhrad). Před podáním žaloby byla žalovaná k úhradě dluhu opětovně vyzvána dopisem ze dne 1. 4. 2021, ve kterém jí byla stanovena k úhradě dluhu lhůta v délce 30 dnů od sepsání předmětné výzvy (prokázáno výzvou ze dne 1. 4. 2021 včetně poštovního podacího archu ze dne 6. 4. 2021). 5. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), jelikož veškeré rozhodné skutečnosti nastaly za jeho účinnosti. 6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, v účinném znění (dále jen„ směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. 10. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Na základě odstoupení žalovaného od smlouvy byla smlouva ukončena a vzhledem k prodlení žalovaného s vrácením technického zařízení vznikl žalobkyni podle uvedených ustanovení nárok na zaplacení sjednané smluvní pokuty. 11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaná zamýšlely uzavřít smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupovala žalovaná jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotř. úvěru. 14. Zákon o spotř. úvěru zakotvuje povinnost poskytovatele úvěru, posoudit před uzavřením smlouvy nebo změnou smlouvy, spočívající v navýšení závazku, úvěruschopnost spotřebitele, tedy schopnost splácet úvěr s ohledem na jeho majetkové poměry, a to na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací získaných od spotřebitele. Poskytovatel úvěru je s ohledem na splátky úvěru povinen porovnat příjmy a výdaje spotřebitele včetně plnění předchozích závazků. Úvěr pak může poskytnout pouze tehdy, pokud nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Sankcí za nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je pak neplatnost uzavřené smlouvy. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18 nebo ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spot