36 C 384/2021 — Okresní soud Praha-východ

1. Podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaná uzavřely dne 24. 7. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v částce 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit do 24. 2. 2021 včetně úroků a poplatků. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím webových stránek [webová adresa], na kterých se žalovaný registroval zadáním svých osobních údajů a následně požádal o výše uvedený úvěr a po akceptaci návrhu úvěrové smlouvy a ověření schopnosti žalovaného úvěr splácet (prostřednictvím veřejně dostupných informací) byl žalovaným čerpán úvěr na jím uvedený účet č. [bankovní účet] s [variabilní symbol]. Žalovaný úvěr řádně přes upomínky nesplácel, zaplatil pouze částku 8 744 Kč a dluží žalobkyni na jistině, úrocích a poplatcích žalovanou částku. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 24. 7. 2020 smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému možnost čerpat úvěr do výše 80 000 Kč, přičemž mu převedla na označený účet č. [bankovní účet] částku 20 000 Kč a žalovaný se měl dle textu listiny zavázat vrátit tuto částku spolu s úrokem 11,99 % měsíčně v splátkách v minimální výši 12,50 % z poskytnuté částky vždy k 30. kalendářnímu dni v měsíci (prokázáno listinou nazvanou smlouva o revolvingovém úvěru, formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzením o zaslání 20 000 Kč na označený účet, obchodními podmínkami, žádostí o půjčku). Z vyúčtování [variabilní symbol] bylo zjištěno složení žalobkyní požadované částky (úrok, náklady upomínání, dluh). Dne 27. 1. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, dle které právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku vzniklou z uvedené smlouvy na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 spolu s přílohou, potvrzením o úplatě). Dopisem ze dne 14. 4. 2021 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 14. 4. 2021 včetně podacího lístku). 4. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 5. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jelikož všechny rozhodné skutečnosti nastaly za jejich účinnosti. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 86 a 87 zakotvuje povinnost poskytovatele úvěru (kterým se podle § 2 zákona rozumí i peněžitá zápůjčka), posoudit před uzavřením smlouvy nebo změnou smlouvy, spočívající v navýšení závazku, úvěruschopnost spotřebitele, tedy schopnost splácet úvěr s ohledem na jeho majetkové poměry, a to na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací od spotřebitele. Poskytovatel úvěru je s ohledem na splátky úvěru povinen porovnat příjmy a výdaje spotřebitele včetně plnění předchozích závazků. Úvěr pak může poskytnout pouze tehdy, pokud nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Sankcí za nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je pak neplatnost uzavřené smlouvy (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Judikatura Evropského soudního dvora (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést (a to i přes tuto podmínku námitky stanovenou v zákoně o spotřebitelském úvěru). Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení). 8. V posuzovaném případě je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru a poskytnutím finančních prostředků žalovanému, řádně neposoudila jeho schopnost úvěr splácet. Pouhé nahlédnutí do veřejně dostupných evidencí nepředstavuje řádné splnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně měla ověřit existenci a výši příjmů žalovaného a jeho výdaje a až na základě těchto znalostí posoudit, zda žalovaný bude potenciálně schopen úvěr splatit. Důsledkem nedodržení této zákonné povinnosti věřitele pak byla absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze jistina poskytnuté částky 20 000 Kč, z tohoto důvodu přiznal soud žalobkyni část poskytnuté jistiny snížené o uhrazenou částku 8 744 Kč. Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení z přiznané částky podle § 1968 a 1970 o. z. ve spojení s § 1958 odst. 2 o. z., kdy splatnost bezdůvodného obohacení nastala dne 17. 4. 2021 v důsledku zaslané předžalobní upomínky, dle údajů pošty doručené 16. 4. 2021, žalovaný je ode dne 18. 4. 2021 prodlení a náleží mu úrok z prodlení až od tohoto data. Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta. 9. Aktivní věcná legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek a § 1879 a násl. o. z. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, žádné náklady řízení mu však nevznikly. 11. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.).