36 C 426/2021 — Okresní soud Praha-východ

1. Podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky s tím, že s žalovaným uzavřela dne 8. 12. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr žalobkyni splatit spolu s úrokem ve výši 13,30 % ročně, a to v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 213,97 Kč. Žalovaný sjednané splátky nesplácel řádně a včas, žalobkyně tak v souladu se smluvními ujednáními přistoupila k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky ke dni 21. 10. 2019. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 57 529,42 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění ve výši 2 549,01 Kč a poplatků ve výši 1 500 Kč. Před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu, který žalovaný ani přes tuto upomínku neuhradil. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř. 4. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaný uzavřel dne 8. 12. 2018 s žalobkyní pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru [anonymizována dvě slova], na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v 72 pravidelných měsíčních splátkách i se sjednaným úrokem ve výši 13,30 % ročně a případnými poplatky dle čl. III smlouvy (prokázáno smlouvou o úvěru, vysvětlením některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro expres půjčku a formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě jím poskytnutých informací a ověřením v databázích. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl svůj měsíční příjem ve výši 20 670 Kč, celkový příjem domácnosti ve vši 55 000 Kč a rovněž skutečnost, že má vlastní bydlení a nemá žádnou vyživovací povinnost k jiné osobě. Výdaje žalovaného žalobkyně odhadla na základě historických dat z ČSÚ. Žalobkyně dále lustrovala žalovaného v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, databáze MVČR, atd., přičemž zjistila, že žalovaný na jiné závazky splácí částku 8 789,56 Kč měsíčně (prokázáno náhledem do registru). Žalovanému byl úvěr ve výši 60 000 Kč poskytnut na jeho bankovní účet dne 8. 12. 2018 (prokázáno výpisem z běžného účtu). Podle čl. III odst. 11 písm. a) smlouvy byla žalobkyně oprávněna od smlouvy odstoupit mimo jiné v případě, kdy žalovaný podstatně poruší své povinnosti. Dopisem ze dne 23. 10. 2019 oznámila žalobkyně žalovanému, že z důvodu porušení smluvních podmínek všechny jeho závazky z předmětné smlouvy ke dni 21. 10. 2019 zesplatnila a dále žalovaného vyzvala uhradit jeho dluh nejpozději do dne 6. 11. 2019. Ke dni zesplatnění žalovaný dlužil jistinu ve výši 57 529,42 Kč, smluvní úrok ve výši 2 549,01 Kč, úrok z prodlení ve výši 70,83 Kč, poplatky ve výši 1 200 Kč a náklady na upomínání ve výši 300 Kč (prokázáno dopisem ze dne 23. 10. 2019 a výpisem z úvěrového účtu). Před podáním žaloby byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 5. 5. 2020 včetně podacího archu). 5. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), jelikož všechny rozhodné skutečnosti nastaly za jejich účinnosti. <i>6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 8. Na základě zjištěných skutečností soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., na základě níž žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednanými úroky a poplatky. Žalovaný tuto svou povinnost nesplnil řádně a včas a žalobkyně úvěr v souladu se smluvními podmínkami okamžitě zesplatnila. Protože žalovaný dluh doposud neuhradil, dostal se ode dne následujícího po zesplatnění do prodlení (§ 1968 o. z.) a je povinen platit i úrok z prodlení v zákonné výši, tj. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla úspěšná, právo náhradu nákladů řízení ve výši 14 382,50 Kč. Žalobkyně byla převážnou část řízení zastoupena právním zástupcem. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze soudního poplatku ve výši 2 464 Kč, z odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT po 3 580 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby), za úkon právní služby dle § 11 odst. 2 AT ve výši 1 790 Kč (jednoduchá výzva k plnění), z částky 900 Kč představují paušální náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby podle § 13 odst. 4 AT, a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť tehdejší zástupce žalobkyně doložil osvědčení o registraci plátce DPH. Za podání ze dne 27. 12. 2021, 28. 12. 2021 a 5. 1. 2022 nebyla odměna přiznána, uvedené skutečnosti měla obsahovat již žaloba. 10. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení či stanovení splátek.