36 C 6/2022 — Okresní soud Praha-východ

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném ke dni podání žaloby (dále jen„ o. s. ř.“). 2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 1 530 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, na základě nezaplaceného jízdného a pokuty za jízdu městskou hromadnou dopravou (autobusem – linka 195), provozovanou žalobkyní bez platného jízdního dokladu dne 15. 10. 2021. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobním návrhu, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaný se dne 15. 10. 2021 v 12:23 hodin v [obec] v autobusu – linka 195, provozovaném žalobkyní, neprokázal přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. O této kontrole byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jízdné (30 Kč) a přirážku k jízdnému (penále) ve výši 1 500 Kč (prokázáno zápisem o provedené přepravní kontrole ze dne 15. 10. 2021 a tarifem [anonymizováno] integrované dopravy). Podle smluvních přepravních podmínek platných při přepravě v dopravních prostředcích pražské integrované dopravy, resp. prostředcích provozovaných Dopravním podnikem [anonymizováno] [obec], platných od 1. 8. 2018 ve znění rozhodném ke dni jízdy bez platného jízdního dokladu je cestující za jízdu bez platného jízdního dokladu povinen dopravci zaplatit rovněž přirážku k jízdnému, a to v tomto případě ve výši 1 500 Kč (čl. 8 odst. 4 přepravních podmínek). Žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou žalobkyně k zaplacení dlužné částky (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 13. 12. 2021 a potvrzením o odeslání písemnosti dne 14. 12. 2021). 6. Po právní stránce byla věc posouzena tak, že žalovaný tím, že nastoupil do vozidla městské hromadné dopravy, uzavřel s žalobkyní smlouvu o přepravě osob, na základě níž mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné (§ 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), § 3 odst. 2 a 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu). Žalovaný byl v době užití městské hromadné dopravy provozované žalobkyní nezletilou osobou, soud se proto v souladu s § 581 o. z. zabýval platností právního úkonu žalovaného (zda byl způsobilý nástupem do prostředku hromadné dopravy ke konkludentní akceptaci přepravní smlouvy) a tedy platností samotné přepravní smlouvy. Podle § 15 odst. 2 o. z., svéprávnost je způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat). Podle § 30 odst. 1 o. z., plně svéprávným se člověk stává zletilostí. Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku věku. Podle § 31 o. z., má se za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku. Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. II. ÚS 1864/16, vyjádřil názor, že smlouva o přepravě v městské hromadné dopravě se uzavírá konkludentním jednáním, spočívajícím na straně cestujícího v nástupu do příslušného dopravního prostředku. K uzavření smlouvy o přepravě dojde i v případě, kdy do dopravního prostředku nastoupí osoba, která má v úmyslu jej použít k přepravě, aniž by zaplatila stanovené jízdné. Tím, že cestující nastoupí do dopravního prostředku, pak konkludentně přistupuje na celý rozsah poskytované služby. Mlčky přistupuje i na další, obecně známé vedlejší ujednání smlouvy, totiž mít u sebe platnou jízdenku a na vyzvání ji předložit ke kontrole. Pokud však cestující nezaplatí před zahájením přepravy řádně a včas jízdné, které je cenou za poskytované služby, mlčky souhlasí i s tím, že mu bude účtována smluvní pokuta stanovená a vymáhaná pověřeným pracovníkem dopravce. Použití prostředku městské hromadné dopravy tak i nadále zůstává v plné dispozici občana jako cestujícího a je na jeho úvaze, zda za takto stanovených podmínek do dopravního prostředku nastoupí a smlouvu o přepravě uzavře. U přepravní smlouvy je autonomie vůle nezletilého (samozřejmě v závislosti na jeho věku a rozumové a volní vyspělosti) podstatně širší. Pravidlo obsažené v § 31 obč. zák je třeba aplikovat i na způsobilost nezletilého k uzavření přepravní smlouvy. Na rozdíl od regulačního poplatku je nezletilý (byť v závislosti na svém tělesném a duševním vývoji) zpravidla schopen chápat význam povinnosti mít jízdní doklad, možnost případné sankce a má také možnost jeho zaplacení ovlivnit. V usnesení ze dne 4. prosince 2008 sp. zn. II. ÚS 1019/08 Ústavní soud uvedl, že dítě (v daném případě dvanáctileté), které je dostatečně rozumově vyspělé na uzavření přepravní smlouvy s dopravním podnikem, je zároveň dostatečně rozumově vyspělé nést odpovědnost (přirážku k jízdnému) v případě jízdy bez platné jízdenky (srovnej nález Ústavního soudu ČR ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. II. ÚS 1864/16). V posuzovaném případě se jedná o nezletilou osobu, která měla v době, kdy použila hromadný dopravní prostředek provozovaný žalobkyní, 15 let a podle názoru soudu tak byla dostatečně rozumově a volně vyspělá, aby chápala, že za jízdu hromadným dopravním prostředkem je povinna hradit stanovenou cenu i to, že pokud jízdné nezaplatí, vystavuje se v případě kontroly i tomu, že mu bude účtována stanovená přirážka k jízdnému (penále). S ohledem na uvedené, soud uzavřel, že účastníci uzavřeli platnou smlouvu o přepravě osob. 7. Podle § 4 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb. je cestující povinen se pro účely kontroly uzavření přepravní smlouvy po dobu jejího plnění (tj. po dobu jízdy ve vozidle) prokázat platným jízdním dokladem. Žalovaný, který využil prostředků hromadné dopravy, nedoložil, že zaplatil řádně jízdné, a vznikla mu tak podle § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., zákon o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, povinnost uhradit žalobkyni kromě základního jízdného i přirážku ve výši 1 500 Kč dle smluvních přepravních podmínek žalobkyně jakožto dopravce (§ 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb.). Vzhledem k tomu, že žalovaný jízdné spolu s přirážkou ve lhůtě splatnosti neuhradil, dostal se tím s plněním svého závazku do prodlení (§ 1968 o. z.), čímž žalobkyni vznikl i nárok na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tak shledal žalobu zcela důvodnou a vyhověl jí. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady se v souladu s § 137 o. s. ř. sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), odměna ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč, dle § 14b odst. 5 AT, náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT) a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 189 Kč. 9. Aplikaci § 14b AT soud zvolil po zohlednění formulářového typu návrhu, který je nadto opakovaně soudně uplatňován (srov. např. řízení vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 36 C 100/2021, 36 C 99/2021, 36 C 88/2021, 36 C 81/2021), jehož předmětem je vymáhání pohledávek vyplývajících z nezaplaceného jízdného a přirážky k jízdnému a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Jsou tak splněny veškeré podmínky obsažené v § 14b odst. 1 AT. 10. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení či stanovení splátek; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).