46 C 117/2022 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 53 170,12 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu uznání dluhu ze strany žalovaného a dohody o splátkách uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Žalovaný uznal svůj dluh vzniklý ze smlouvy o rychlé půjčce [číslo] uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně dne [datum]. Žalovaný se na základě dohody o splátkách zavázal dluh hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 079,69 Kč vždy k 25. dni v měsíci počínaje měsícem červen 2020, a to pod ztrátou výhody splátek. Svou povinnost nesplnil, jelikož žádnou splátku neuhradil, celý dluh se tak stal splatný dne [datum]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 12. 202 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným na [právnická osoba], a.s., která následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobním návrhu, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o.s.ř. 4. Žalovaný je státním příslušníkem Itálie, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Na daný případ soud aplikoval - v souladu s § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém - úpravu obsaženou jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I bis), jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady ES [číslo] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (tzv. Řím I), a dospěl k závěru, že podle čl. 18 bod 2. nařízení č. 1215/2012 je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle čl. 6 bod 1. nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008 je rozhodným právem právní řád České republiky. 5. Z dohody o uznání a splácení dluhu Č. SD/LC/52020 [číslo] ze dne 22. 6. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný uznal dluh vůči věřiteli, společnosti [právnická osoba], [IČO], plynoucí mu ze smlouvy o rychlé půjčce [číslo] ze dne [datum] ve výši 53 248,40 Kč. Dále pak bylo zjištěno, že mezi žalovaným a uvedenou společností byl dohodnut způsob splácení uznaného dluhu v měsíčních splátkách po 1 079,69 Kč vždy ke každému 25. dni v kalendářním měsíci v období od června 2020 do května 2025 pod ztrátou výhody splátek a dále úrok ve výši 8 % ročně z aktuální dlužné částky. 6. Z výpisu [právnická osoba] z účtu [číslo] za období od [datum] do [datum] byla zjištěna platební historie včetně záporného zůstatku v období od [datum] do [datum]. 7. Z cestovního dokladu č. YB3238011 byla zjištěna totožnost a státní příslušnost žalovaného. 8. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 ze dne [datum] a ze smlouvy o postoupení pohledávek 2018 [číslo] ze dne [datum] uzavřených mezi právním předchůdcem žalobkyně a [právnická osoba], a.s., [IČO], bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na [právnická osoba], a.s. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že [právnická osoba], a.s., [IČO], postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 10. Z vyrozumění [právnická osoba], ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému oznámil postoupení pohledávky na [právnická osoba], a.s. 11. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky ze [právnická osoba], a.s., na žalobkyni a zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu a upozorněn na možnost jeho vymáhání soudní cestou. 12. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaný dne [datum] písemně prohlásil, že uznává svůj dluh vůči právnímu předchůdci žalobkyně ve výši 53 248,40 Kč a současně s právním předchůdcem uzavřel dohodu ohledně splácení dluhu v měsíčních splátkách po 1 079,69 Kč spolu s úrokem ve výši 8 % ročně z dlužné částky vždy k 25. dni v kalendářním měsíci v období od června 2020 do května 2025 s tím, že pokud by nebyla uhrazena jen jedna z dohodnutých splátek, byl by právní předchůdce žalobkyně oprávněn požadovat úhradu celé dlužné částky. Žalovaný ničeho neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne [datum]. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na [právnická osoba], a.s., [IČO], na základě rámcové smlouvy ze dne [datum] a smlouvy ze dne [datum]. Uvedená společnost pak dále pohledávku za žalovaným postoupila na základě smlouvy ze dne [datum] na žalobkyni. 13. Po právní stránce byla věc posouzena podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle kterého uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 14. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaný uznal svůj dluh co do důvodu i výše 53 248,40 Kč v písemném prohlášení s tím, že uznávaný dluh byl v prohlášení dostatečně identifikován, jelikož je zřejmé, že šlo o dluh plynoucí ze smlouvy o rychlé půjčce [číslo] uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně dne [datum]. Důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka je pak vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Žalobkyně přitom není povinna prokazovat důvod vzniku dluhu, postačí pouhé prokázání uznání dluhu ze strany žalovaného. Žalovaný přitom zůstal po celou dobu řízení pasivní, tedy nikterak neprokázal, že by dluh vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu. Mezi účastníky byla rovněž uzavřena dohoda o splácení uznaného dluhu a důsledky jejího porušení v podobě sjednaného úroku ve smyslu § 1802 o.z. Žalovaný dohodu nedodržel a svůj dluh řádně a včas neuhradil. Soud tedy žalobě vyhověl v plném rozsahu včetně v dohodě sjednaného a žalobou požadovaného úroku ve výši 8 % ročně z dlužné částky. Žalovaný se dále neuhrazením dluhu dostal do prodlení (§ 1968 o.z.), čímž žalobkyni vznikl i nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o.z.) ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní legitimace žalobkyně je odůvodněna § 1879 a násl. o.z. Soud tak žalobě v plném rozsahu vyhověl. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 050,80 Kč Náklady řízení představují částku 2 128 Kč za uhrazení soudního poplatku a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši 53 170,12 Kč sestávající z částky 3 260 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva před podáním návrhu, návrh ve věci samé) včetně tří náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 a.t. a podle § 14a odst. 1 a.t. ve spojení s § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 680 Kč, tj. ve výši 2 242,80 Kč. 16. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).