46 C 178/2022 — Okresní soud Praha-východ

Žalobkyně se domáhala určení neplatnosti darovací smlouvy uzavřené dne 15. 4. 2019, na základě které darovala [jméno] [příjmení] (dále také„ matka účastníků řízení“) žalované bytovou jednotku [číslo] nacházející se v budově [adresa] v obci a v [katastrální uzemí] (dále jen„ bytová jednotka“). Žalobu odůvodnila tím, že vlastnické právo k bytové jednotce nabyla [jméno] [příjmení] na základě smlouvy o převodu vlastnictví jednotky ze dne 19. 12. 2005, z důvodu dlouhodobé nemoci a faktické nesamostatnosti je [jméno] [příjmení] od roku 2018 umístěna v Domově seniorů [obec], poskytovatele sociálních služeb, [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. V souvislosti s jejím závažným zdravotním stavem jí byla opatrovníkem jmenována někdy v roce 2017 žalovaná, která svého mimořádného vztahu využila k ovlivňování matky účastníků řízení a přesvědčila ji k uzavření darovací smlouvy. Naléhavý právní zájem na určení neplatnosti darovací smlouvy odůvodnila tím, že bez určení neplatnosti darovací smlouvy nezapíše katastrální úřad jako vlastníka bytové jednotky [jméno] [příjmení] a žalobkyně přijde o svůj případný majetkový nárok v rámci dědického řízení. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Navrhla, aby byla zamítnuta, jelikož nebyly splněny základní podmínky pro projednání věci, a sice že žalobkyně netvrdila ani neprokázala naléhavý právní zájem na určení neplatnosti darovací smlouvy. Vzhledem k tomu, že předmětná žaloba je žalobou určovací, posuzoval soud v prvé řadě, zda žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, tak jak upravuje § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Žalobkyně svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení, že darovací smlouva je neplatná, odůvodnila tím, že bez tohoto určení se nebude moci v rámci dědického řízení domoci svého případného majetkového nároku ve vztahu k bytové jednotce, a současně katastrální úřad nezapíše vlastnické právo matky účastníků řízení k bytové jednotce. Lze souhlasit s žalobkyní v té části, že naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není dán, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho postavení stalo nejistým (srov. s rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1836/2005, sp. zn. 3 Cdon 1338/96). To znamená, že u žalobce musí jít buď o právní vztah (právo) již existující (alespoň v době vydání rozhodnutí) nebo o takovou jeho procesní, případně hmotněprávní situaci, v níž by objektivně v již existujícím právním vztahu mohl být ohrožen, případně pro své nejisté postavení by mohl být vystaven konkrétní újmě (srov. s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2589/98 či nálezem Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 17/95). Od naléhavého právního zájmu na požadovaném určení je však třeba odlišovat věcnou legitimaci účastníků řízení. Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká. Jde-li v řízení o určení platnosti či neplatnosti právního jednání (smlouvy), může být žalobě vyhověno jen tehdy, jestliže se řízení účastní (na straně žalobce nebo žalovaného) všichni účastníci napadeného právního jednání (smlouvy), (srov. s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2770/2004) s tím, že naléhavý právní zájem na takovém určení, a tedy aktivně legitimován k podání žaloby na určení neplatnosti smlouvy, má i osoba, která není účastníkem smlouvy, jestliže by vyhovění žalobě mohlo mít příznivý dopad na její právní postavení (srov. s rozsudkem Nejvyššího soudu 2 Cdon 1690/97). V daném případě bylo mezi účastníky řízení nesporné, že darovací smlouva byla uzavřena mezi žalovanou a matkou účastníků řízení, aniž by však matka účastníků řízení byla rovněž účastna řízení před soudem (na straně žalobkyně či na straně žalované). S ohledem na závěry ustálené rozhodovací praxe nezbylo soudu nic jiného, než žalobu v plném rozsahu zamítnout z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti darovací smlouvy. Nad rámec uvedeného soud dodává, že ani přistoupení dalšího účastníka do řízení ve smyslu § 92 odst. 1 o.s.ř., by naléhavý právní zájem žalobkyně na určení neplatnosti darovací smlouvy nezaložilo, jelikož ani takové rozhodnutí (o určení neplatnosti darovací smlouvy) by se nemohlo stát podkladem pro provedení zápisu vlastnického práva k bytové jednotce ve prospěch matky účastníků řízení (srov. s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4880/2010). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalované, která byla v řízení plně úspěšná, přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 10 164 Kč Náklady žalované představují odměnu za zastupování advokátem, kterému náleží odměna podle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a.t. (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření a účast na jednání před soudem) včetně tří náhrad hotových výdajů podle § 13 odst. 1 a 4 a.t. po 300 Kč za jeden úkon právní služby. Odměna a hotové výdaje advokáta byly dále podle § 14a odst. 1 a.t. ve spojení s § 137 odst. 3 o.s.ř. zvýšeny o 21% daň z přidané hodnoty, jelikož zástupce žalované doložil, že je jejím plátcem. Povinnost k plnění náhrady nákladů řízení byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) a dále pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).