46 C 306/2022-25 — Okresní soud Praha-východ

Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení pouze zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném ke dni podání žaloby (dále jen„ o.s.ř.“). Předmětem řízení bylo zaplacení 3 690 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 390 Kč od 28. 7. 2020 do zaplacení z titulu nezaplaceného příspěvku placeného vlastníkem, popřípadě provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“), a sice ve vztahu k motorovému vozidlu tov. zn. [anonymizována tři slova], [registrační značka], [VIN kód] v období od 8. 10. 2019 do 28. 1. 2020, včetně poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobním návrhu, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o.s.ř. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaný byl v období od 8. 10. 2019 do 28. 1. 2020 vlastníkem i provozovatelem motorového vozidla se zdvihovým objemem válců motoru do 1000 cm3 [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu [anonymizováno], což bylo zjištěno ze sdělení [stát. instituce] [jméno] ze dne 22. 7. 2022. Uvedené vozidlo nebylo v období 8. 10. 2019 do 28. 1. 2020 pojištěno v rámci pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem motorového vozidla tzv. povinného ručení. Žalovaný byl k úhradě zákonného příspěvku za období od 8. 10. 2019 do 28. 1. 2020 vyzván výzvou ze dne 13. 5. 2020 se splatností 60 dní od doručení výzvy. Doba, po kterou nebylo uvedené vozidlo pojištěno, trvala 113 dní a denní sazba příspěvku činila 30 Kč, tj. celkem 3 390 Kč. Dále byl ve výzvě uplatněn poplatek ve výši 300 Kč spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, což bylo zjištěno z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 13. 5. 2020. Žalovaný byl dále ze strany žalobkyně upomínán upomínkami ze dne 19. 8. 2020 a ze dne 2. 10. 2020. Žalovaný ničeho neuhradil, a to ani přes upomínku před podáním návrhu ze dne 8. 2. 2022 zaslanou žalobkyní téhož dne, což soud zjistil z předžalobní upomínky a z podacího archu. Po právní stránce byla věc posouzena tak, že žalovaný porušil svou zákonnou povinnost podle § 1 odst. 2, § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., jelikož v období od 8. 10. 2019 do 28. 1. 2020 nebyla splněna povinnost pojištění odpovědnosti podle citovaného zákona navzdory tomu, že bylo vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel jako provozované. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný v inkriminované době vlastníkem i provozovatelem vozidla, které nebylo po dobu 113 dnů pojištěno, byl mu řádně vyměřen příspěvek v souladu s § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., ve které je pro motorové vozidlo se zdvihovým objemem válců motoru do 1000 cm3 stanovena denní sazba ve výši 30 Kč. Stejně tak stanoví citovaná vyhláška v § 2a výši nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek. Vzhledem k tomu, že žalovaný příspěvek ani poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve lhůtě splatnosti neuhradil, dostal se tím do prodlení (§ 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“), čímž žalobkyni vznikl i nárok na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o.z.) ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení stanovené ve výzvě k úhradě. Soud tak žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši 3 690 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí zastoupení, výzva před podáním návrhu, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč, tj. ve výši 189 Kč. K výpočtu nákladů řízení soud přistoupil podle § 14b a.t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč (viz např. řízení vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 7 C 20/2022, 8 C 20/2022, 11 C 20/2022 nebo 35 C 19/2022). Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).