46 C 365/2022 — Okresní soud Praha-východ

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.”). Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení 61 128 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu regresivní náhrady toho, co žalobkyně hradila za žalovaného z titulu pojistné smlouvy [číslo] uzavřené s žalovaným. Žalobkyně za žalovaného uhradila v rámci pojistné události [číslo] dne 22. 2. 2022 částku 49 128 Kč za poškození motorového vozidla [značka automobilu], [registrační značka] a dále dne 23. 2. 2022 částku 12 000 Kč za zapůjčení náhradního vozidla. V daném případě se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o.s.ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení § 153b odst. 3 o.s.ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 232/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z.ř.s.“); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. 13 z.ř.s. ve spojení s § 367, § 371 z.ř.s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C.H.Beck, str. 332, bod 5 a 6). Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír (srov. s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2006 sp. zn. 30 Cdo 641/2005). Žalovanému byly přitom žaloba a předvolání k prvnímu jednání ve věci doručeny více než deset dnů přede dnem jeho konání do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 4 o.s.ř., přičemž byl upozorněn, že pokud se k jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostaví, může být vydán rozsudek pro zmeškání. Žalovaný se přesto bez omluvy k jednání ve věci nedostavil a svou neúčast neomluvil. Žalobkyně, která se k prvnímu jednání dostavila, navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Protože byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, soud podle ustanovení § 153b odst. 1 o.s.ř. vydal rozsudek pro zmeškání, kterým žalobě zcela vyhověl, přičemž tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, vzal za nesporná. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 21 225,50 Kč Tyto náklady představují zaplacení soudní poplatek ve výši 2 446 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 a §7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 61 128Kč sestávající z částky 3 850 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby uvedený v § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a.t (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci, účast u jednání soudu dne 18. 10. 2022) včetně čtyř náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 a.t. Odměna advokáta a náhrada hotových výdajů byla dále zvýšena o 21% daň z přidané hodnoty ve podle § 14a odst. 1 a.t. ve spojení s § 137 odst. 3 o.s.ř. z částky 15 520 Kč, tj. ve výši 3 259,20 Kč, jelikož zástupkyně žalobkyně doložila, že je jejím plátcem. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).