46 C 383/2022 — Okresní soud Praha-východ

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”). Předmětem řízení je zaplacení 7 125 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu nezaplaceného příspěvku placeného vlastníkem, popřípadě provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“), a sice ve vztahu k motorovému vozidlu [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], [příjmení] [anonymizováno] v období od 16. 1. 2021 do 30. 4. 2021, včetně poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. U nařízeného jednání soudu dne 1. 11. 2022 žalovaný nárok, který je proti němu uplatňován žalobou uznal. S ohledem na uvedené jsou splněny všechny podmínky § 153a odst. 1 a 3 o.s.ř. pro vydání rozsudku pro uznání, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o.s.ř., nárok žalobce uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle §153a odst. 2 o.s.ř. rozsudek pro uznání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen„ z.ř.s.”)), b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. § 13 z.ř.s. ve spojení s §§ 367, 371 z.ř.s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C.H.Beck, str. 332, bod 5 a 6). V posuzované věci se jedná o spor z titulu nesplněné zákonné povinnosti plynoucí žalovanému z § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. S ohledem na shora uvedené soud ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 1 o.s.ř. K žádosti žalovaného pak soud podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o.s.ř. umožnil žalovanému uhradit peněžité plnění v měsíčních splátkách po 1 000 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši 7 125 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí zastoupení, výzva před podáním návrhu, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč, tj. ve výši 189 Kč. K výpočtu nákladů řízení soud přistoupil podle § 14b a.t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč (viz např. řízení vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 7 C 20/2022, 8 C 20/2022, 11 C 20/2022 nebo 35 C 19/2022). Povinnost k plnění náhrady nákladů řízení byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věty první před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).