46 C 86/2022 — Okresní soud Praha-východ

Osvojitel se domáhal osvojení zletilého [celé jméno osvojence] a zletilého [celé jméno osvojence] s odůvodněním, že dne [datum] uzavřel manželství s [celé jméno účastnice], matkou obou k dnešnímu dni již zletilých osvojenců, která byla před uzavřením manželství vdovou po zesnulém [anonymizováno] [celé jméno osvojence], narozeném [datum]. Společně s matkou osvojenců žil osvojitel společně od roku 2006, kdy se mezi osvojitelem a osvojenci vytvořil vztah rodiče a dítěte. Z důvodu úmrtí biologického otce osvojenců se s ním osvojenci nestýkali. Osvojitel se vždy k osvojencům choval jako k vlastním dětem, kdy s nimi žil, jezdil na společné dovolené, hradil jejich vzdělání a podporoval je a pro oba osvojence je faktickým otcem. Osvojenec [celé jméno osvojence], tehdy nezletilý, sám požádal matku a osvojitele po jejich svatbě o změnu příjmení z [celé jméno osvojence] na [celé jméno osvojence]. Osvojenci nyní vyjádřili přání, aby byli ze strany osvojitele osvojeni, přičemž se jedná rovněž o přání osvojitele i jeho manželky, matky osvojenců. Oba osvojenci s návrhem souhlasili a k návrhu se připojili. Rovněž manželka osvojitele s návrhem vyjádřila souhlas. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Dne [datum] se matce [jméno] [příjmení], rozené [příjmení], a otci [příjmení] [jméno] [celé jméno osvojence] narodil syn [celé jméno osvojence] (zjištěno z rodného listu [celé jméno osvojence] vydaného Obvodním úřadem v Praze 2 dne [datum]) a dne [datum] se stejným rodičům narodil syn [celé jméno osvojence] (zjištěno z rodného listu [celé jméno osvojence] vydaného Městským úřadem Praha 2 dne [datum]). Dne [datum] zemřel [anonymizováno] [celé jméno osvojence], [datum narození], jehož manželkou byla [jméno] [příjmení], rozená [příjmení] (zjištěno z úmrtního listu vydaného Městským úřadem Praha 8 dne [datum]). Dne [datum] bylo uzavřeno manželství [celé jméno osvojitele] a [jméno] [příjmení], rozené [příjmení] (zjištěno z oddacího listu vydaného dne [datum] Obecním úřadem Líbeznice). Na žádost matky v té době nezletilého [jméno] [celé jméno osvojence] bylo pravomocně ke dni [datum] rozhodnuto o povolení změny příjmení [jméno] [celé jméno osvojence] místo dosavadního příjmení [celé jméno osvojence] na příjmení [celé jméno osvojence] (zjištěno z rozhodnutí Obecního úřadu Líbeznice ze dne [datum] sp. zn. [číslo]). Na základě shodných výpovědí účastníků soud zjistil, že osvojitel se svojí manželkou, matkou osvojenců, a osvojenci žijí společně jako jedna rodina již od roku 2005. Osvojenci vnímají osvojitele jako svého otce. Osvojitel má z předchozího manželství jednoho syna [jméno], kterému je 30 let, žije společně se svojí přítelkyní a na osvojitele není odkázán výživou. Po právní stránce byla věc posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), především pak podle § 846 a násl. o.z. upravující osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého. Podle § 796 odst. 2 o.z., dle kterého o osvojení zletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce zletilého osvojit, k němuž se připojil zletilý, který má být osvojen. Podle § 846 o.z. lze zletilého osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy. Podle § 847 odst. 1 písm. c) a d) o.z. lze zletilého osvojit, jestliže osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. Podle odst. 2 nelze zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. Podle odst. 3 se ustanovení o osvojení nezletilého, včetně ustanovení o následcích osvojení, použijí, s výjimkou § 838 a 839, obdobně. Podle § 795 o.z. předpokladem osvojení je takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodičem a dítětem, nebo že tu jsou alespoň základy takového vztahu. Osvojení nezletilého musí být v souladu s jeho zájmy. Podle § 801 o.z. osvojuje-li osoba, která je rodičem, soud zhodnotí, není-li osvojení v zásadním rozporu se zájmy dětí osvojitele; majetkové zájmy nejsou pro posouzení rozhodující. Podle § 803 o.z. mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem musí být přiměřený věkový rozdíl, zpravidla ne menší než šestnáct let; jen souhlasí-li s osvojením opatrovník zastupující dítě v řízení a je-li osvojení v souladu se zájmy dítěte, může být věkový rozdíl mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem výjimečně menší než šestnáct let. Podle § 805 o.z. o osvojení nemůže být rozhodnuto bez souhlasu dítěte, rodičů dítěte nebo osob, které jsou oprávněny dát souhlas za rodiče, popřípadě manžela osvojitele. To platí i v případě, že byl souhlas vzat zpět. Podle § 797 o.z. na základě rozhodnutí soudu o osvojení se osvojitel, popřípadě osvojitelé, zapíší do matriky jako rodič, popřípadě rodiče dítěte. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že ze strany účastníků byly splněny podmínky pro osvojení, které je obdobou osvojení nezletilého, a to ve smyslu ustanovení § 847 odst. 1 písm. c) a d) o.z., jelikož bylo prokázáno, že osvojitel hodlá osvojit děti své manželky, o které pečoval od jejich útlého věku po smrti jejich otce. V řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by osvojení bylo v rozporu s dobrými mravy. Bylo prokázáno, že mezi osvojitelem a osvojenci již fakticky vztah otce a synů existuje, neboť osvojenci žili od roku 2005 ve společné domácnosti s osvojitelem a svojí matkou, manželkou osvojitele, přičemž o hezkých rodinných vztazích svědčí i to, že mladší z osvojenců [celé jméno osvojence] vyslovil ještě jako nezletilý po svatbě osvojitele a své matky přání nést osvojitelovo příjmení s tím, že o změnu příjmení osvojence bylo skutečně zažádáno a žádosti bylo vyhověno. Je tedy zřejmé, že rozhodnutím o osvojení dojde k formálnímu potvrzení již fakticky fungujících rodinných vztahů. Soud rovněž neshledal, že by osvojení zletilých bylo v rozporu se zájmy syna osvojitele z předchozího manželství (především na řádnou výchovu, vzdělání a zajištění jeho potřeb, včetně zajištění dostatečné výživy), jelikož bylo zjištěno, že syn [jméno] je dospělý, žije samostatně a na osvojitele již není odkázán výživou, současně pak že mají společně hezké vztahy a často se všichni stýkají. Soud proto rozhodl tak, že návrhu vyhověl, neboť je přesvědčen, že rozhodnutí o osvojení je v zájmu osvojovaných i celé rodiny. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle něhož účastníci tohoto druhu řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.